Článek
„Italský premiér a osm dalších ministrů zemí eurozóny podporuje tento princip s pevným přesvědčením, že zdanění finančních transakcí na společné úrovni je nezbytné pro zajištění spravedlivého příspěvku finančního sektoru na náklady krize a k vylepšení regulace finančního trhu. S vědomím vysokého očekávání ze strany evropské veřejnosti žádáme dánské předsednictví, aby urychlilo (přípravnou) práci,“ píše se podle francouzského ministerstva financí v dopise.
List s předsedou italské úřednické vlády Mariem Montim podepsali ministři financí Německa, Francie, Finska, Rakouska, Belgie, Španělska, Řecka a Portugalska. Zejména v posledních jmenovaných zemích mají problémy s veřejným dluhem a ztrátami v bankovním odvětví.
Ministři vyzvali Dánsko, aby „urychlilo analýzy a vyjednávání“ o návrhu Evropské komise zavést 0,1procentní daň na obchodování s akciemi a daň ve výši 0,01 procenta z obchodu s finančními deriváty. Komise očekává, že se na daních ročně vybere 55 miliard eur (bezmála 1,4 biliónu korun), jež mají pomoci sanovat evropskou ekonomiku.
Dánská vláda dopis ministrů „uvítala“ a řeší, jak „technicky žádosti vyjít vstříc“.
Někteří jsou proti
Francie a Německo navrhly šestibodový plán na ozdravení eurozóny, zdanění finančních transakcí je jeho součástí. Proti tomu se postavily Česká republika, Velká Británie, s ní historicky, a tudíž i ekonomicky spojená Malta, Dánsko, které odmítlo i společnou měnu euro, a Švédsko.
Pouze Praha a Londýn ale pak minulý měsíc nepřijaly rámcovou smlouvu o finanční stabilitě v měnové unii. Ta ovšem daňové změny nezmiňuje, hovoří však o potřebě „spolupracovat směrem k úžeji koordinované hospodářské politice“. Zatímco Británie jasně dala najevo, že užší sjednocování nechce, protože chrání nezávislost londýnské burzy a celé City, český premiér se vymezil zejména vůči procedurálním nedostatkům.
Se zdaněním finančních transakcí tento týden vyjádřila nesouhlas i nizozemská centrální banka s tím, že to poškodí růst národní ekonomiky a banky, penzijní fondy a pojišťovny to bude stát asi čtyři miliardy eur. Vláda ale v listopadu oznámila, že daň má její podporu, i když ministr financí Jan Kees de Jager připustil, že by byla účinnější, kdyby platila celosvětově - tedy kdyby se skoncovalo s daňovými ráji.
Zastánci zavedení daně mimo jiné upozorňují, že riskantní obchodování s finančními deriváty bylo klíčovým faktorem vzniku krize v roce 2008.