Svobodná matka Maria přišla o práci a je bez ní už rok. „Každou noc pláču sama doma, ale co mám dělat. Bolí mě to u srdce, ale neměla jsem na výběr,“ řekla BBC.

Celé dny často až do noci strávila hledáním práce a nemohla se proto o osmiletou Anastasii pořádně starat. Děvče zůstávalo doma samotné celé hodiny. Obě přitom žily jen z jídla od církevní charity. Maria zhubla o 25 kilogramů.

Nyní sice má práci, ale v kavárně si denně vydělá jen dvacet eur. Neví dne ani hodiny, kdy ji propustí. Dceru vidí jen jednou měsíčně.

Odložených dětí přibývá

Na charitu se obrátil také pár, jehož dvojčata byla v nemocnici kvůli podvýživě, protože jejich matka byla též podvyživená a nemohla je kojit.

Mladý řeckokatolický kněz otec Antonios, který provozuje centrum pro chudé, za  poslední dva měsíce nalezl u svých dveří čtyři děti. Nejmladšímu bylo jen pár dní. Mezi dětmi, o něž se stará, je i dvouletá Nataša, kterou přinesla do centra její matka. Uvedla, že je nezaměstnaná a skončila na ulici. Než jí zaměstnanci poskytli pomoc, zmizela, ovšem bez holčičky.

Antonios uvedl, že situace je špatná: „Během roku jsme měli stovky případů rodičů, kteří u nás chtěli odložit dítě. Říkají, že nemají peníze, přístřeší ani jídlo pro své děti, takže doufají, že jim budeme moci poskytnout, co potřebují."

Před krizí se přitom s něčím takovým vůbec nesetkával. Rodiče své děti neopouštěli. V Řecku jsou rodinné vazby pevné a podobné případy se tam běžně nevyskytovaly.

Dodává, že rodiče by nikdy neměli opouštět své děti a podle něj by za to měli být trestáni: „Můžeme poskytnout dítěti jídlo a přístřeší, ale pravdou je, že největší potřebou jakéhokoli dítěte je láska rodičů.“

Charity pod tlakem

Většina charitativních organizací zaměřených na pomoc dětem má nyní většinou v péči děti, které rodiče nemohli uživit. Platí to i o vesničkách SOS, které byly původně pro děti rodičů závislých na alkoholu a drogách. Podobná situace je i u organizace Úsměv dítěte, která poskytovala původně útulek zneužitým dětem.

Současná situace ale pro charity představuje problém, protože s takovýmto náporem nepočítaly a nemají na něj prostředky. Podle Sofie Kuhiové z Úsměvu dítěte je ale největší řeckou tragédií, že u nich končí děti, které nejsou opuštěné či zanedbávané, ale děti, které rodiče skutečně milují, vědí ale, že se o ně nemohou starat.