V ČR se uvažuje o zřízení orgánu, který by kontroloval financování stran. V Británii již funguje, jaké jsou vaše zkušenosti?

Jsme relativně mladá, ústavní instituce, fungujeme jedenáct let. Naše činnost je sice hrazena ze státního rozpočtu, jsme však nezávislí a zodpovídáme se parlamentu. Náš úřad vznikl v reakci na sérii skandálů týkajících se financování stran, předtím jsme měli jen pravidla týkající se financování kampaní jednotlivých kandidátů.

O co se zajímáte?

Jde o tři oblasti. První je transparentnost financování - strany nám poskytují informace a my je zveřejňujeme. Například dary musejí uvádět každé tři měsíce.

Za druhé existují pravidla, od koho mohou partaje a jejich členové přijímat sponzorské příspěvky. Nyní nemohou dostat víc než 500 liber (15 tisíc korun) od jednotlivců či organizací mimo Británii. A mluví se o návrhu, aby firmy mohly darovat jen částku přiměřenou příjmům v Británii. Poslední oblast jsou limity kampaní. Pro parlamentní volby je to 19,5 miliónu liber (577 miliónů korun), ale většina stran se k této hranici ani nepřiblíží.

Kde berete jistotu, že přiznané výdaje jsou pravdivé?

Zákon stanovuje, že nám strany musejí poskytnout detailní účty a faktury o cenách reklamy, letáků, mítinků, atd. To zveřejníme, a pokud veřejnost zjistí nesrovnalosti, může nám to oznámit. Máme auditorské pravomoci a smíme nahlížet do účetnictví stran. Jakýkoli větší obnos, který strany utratily, musí být oznámen i zdokumentován.

Náš úřad může zkoumat účty stran z vlastního popudu, nemusíme k tomu mít zvláštní důvod. Můžeme zpovídat účastníky, vyžadovat doklady. A je tu i možnost udílet pokuty od 200 do dvaceti tisíc liber (od šesti do 600 tisíc korun).

Není to bezzubé?

Co se týče objemu ano. Strany si ale jsou vědomy politických dopadů a poškození reputace, pokud by se staly předmětem našeho vyšetřování. Naopak se musíme bránit, aby úřad byl zneužíván - chodí za námi lidé s falešnými nařčeními.