Terorista Šakal měl zastavit atentát na Miloševiče

Miloševič v roce 1989 v reakci na rozpínavost kosovských Albánců ujistil Srby v Kosovu známým výrokem: „Nikdo vás nebude bít!“ Od té doby se stal pro radikály v řadách kosovských Albánců nepřítelem číslo jedna. Počátkem 90. let se nakonec rozhodli ho zabít.

Spiklenci si podle Filipoviče najali profesionály z buňky Šakalovy „tajné revoluční armády“ působící v Rumunsku a Maďarsku. „Původní Šakalova síť se po pádu berlínské zdi zhroutila.

Mnozí ze členů skončili s kulkou v hlavě, nebo za mřížemi. Zbytek se buď dal do služeb nových elit, nebo vytvořil klasickou zločineckou strukturu,“ napsal Filipovič.

Filipovičovi agenti zachytili indicie o chystaném atentátu – dozvěděli se například, že objednavatelé zaplatili atentátníkům dopředu polovinu odměny. Jugoslávci oslovili Šakala. Nepředstavovalo to potíž: bělehradské tajné služby ho znaly velmi dobře.

Pomáhal jim likvidovat v emigraci ustašovce – chorvatské fašisty. V roce 1984 ho vypustily po stopě ustašovců, kteří připravovali teroristický útok na zimní olympijské hry v Sarajevu. Šakal je při své poslední zakázce rozprášil.

Bělehradská zpravodajská služba držela nad Šakalem ochrannou ruku. Za prezidenta Tita jezdil odpočívat do Dubrovníku, Splitu a Záhřebu.

V roce 1975 ho vystopovala v bělehradském hotelu Metropole západoněmecká rozvědka BND. Jugoslávská kontrarozvědka ho poté zadržela, vyslechla – a vybavila novými falešnými doklady pro přesun do Iráku.

Když Srbové oslovili Šakala kvůli Miloševičovi, ujistil je, že v tom nejede. Přiznal, že řada jeho lidí operuje ve východní Evropě na vlastní pěst. Bělehradu však odevzdal jejich jména, přezdívky i čísla kont, na něž už Albánci poslali polovinu honoráře za atentát.

Atentátníci své poslání nesplnili. Podle Filipoviče se buď stáhli po Šakalově nátlaku, nebo se dozvěděli, že srbská tajná služba kolem nich stahuje smyčku, a od úmyslu raději upustili.