„I když od smrti pradědečka uplynulo sedmdesát let a já jsem neměl šanci poznat ho, myslím na něho často. Na Carpathii dělal číšníka, později se stal šéfem restauračního personálu,“ uvedl Pavlík pro deník Nový čas.

Carpathia se jako první loď přiblížila k místu, kde Titanic narazil do ledovce. „Pradědeček si z těchto hrozných chvil pamatoval každý detail. V osudný den se plavili z New Yorku do Středozemního moře. Po zachycení volání o pomoc vyrazili plnou parou k Titaniku. Dokázali zachránit asi sedm set pasažérů, kteří byli v záchranných člunech. Dalších 1500 lidí zahynulo v chladné vodě,“ řekl Pavlík.

Někteří se báli, že loď půjde ke dnu

Paluba, kajuty a restaurace Carpathie se zaplnily ztroskotanci. „Na palubě byli podchlazené děti a lidé s omrzlinami. Zakryli je teplými přikrývkami, uvařili jim čaj. Pradědečkovi se tiskly slzy do očí, když mluvil o muži s malým dítětem na rukou. Chránil ho vlastním tělem, dýchal na něj, aby nezamrzlo. Když je pradědeček vytahoval z člunu na loď, muž se rozplakal štěstím, že přežili. Jeho žena totiž na Titaniku zemřela,“ popsal Pavlík vzpomínky pradědečka.

Pohled z parníku Carpathia na záchranný člun s pasažéry Titaniku.

Pohled z parníku Carpathia na záchranný člun s pasažéry Titaniku.

FOTO: fotobanka Profimedia

Někteří členové posádky Carpathie se obávali, že přetížená loď půjde ke dnu. Carpathia bezpečně doplula do New Yorku.

Dezider Engel strávil na moři třicet let. Záchrana pasažérů Titaniku patřila k jeho nejemotivnějším zážitkům.

Údajně nepotopitelný Titanic ztroskotal po nárazu do ledovce na své první plavbě v noci ze 14. na 15. dubna 1912.