Článek
Rachman tvrdí, že euro přispělo k vytvoření krize předně tím, že způsobilo prudký pokles úrokových sazeb v jižní Evropě, což povzbudilo země jako Řecko a Itálii k dalšímu silnému zadlužování. Tyto země tradičně řešily zadluženost inflací a devalvací, což jim ale euro neumožňuje.
Země eurozóny jsou ale tlačeny k nízké inflaci a nízkému zadlužování, což podle Rachmana nutí tyto státy, aby uskutečnily "vnitřní devalvaci" s propadem mezd a masovou nezaměstnaností.
Nyní si Itálie musí půjčovat velmi draze, výnosy italských desetiletých dluhopisů ve středu vystoupily už na sedm procent, což je nejvíce u státních dluhopisů v eurech. [celá zpráva]
Berlusconi podle středečního vyjádření pro deník La Stampa podá demisi, až parlament přijme zákony v rámci finanční reformy. [celá zpráva]
Trhy si všimly, že Řecko je sice extrémní případ, ale není nijak unikátní, a že právě Itálie má řadu charakteristik společných s Řeckem. Zřetelně je zranitelné Španělsko a obávat se začíná i Francie, konstatuje Rachman.
Idea eura byla mylná
Podle Rachmana, který dosud vždy euro obhajoval, se po zhruba desetiletí existence společné měny ukázalo, že "měnová unie sjednocující rozdílné země s rozdílnou mírou ekonomického rozvoje a velmi rozdílnými politickými kulturami, je vnitřně vadná".
Zatímco u Řecka bylo možné hovořit o nákladné záchraně, už v pondělí rakouská ministryně financí řekla, že Itálie je příliš velká na to, aby zbankrotovala: „Itálie ví, že vzhledem k velikosti země nemůže počítat s pomocí zvenčí.“
Rachman vidí jako řešení ústup od společné měny. Komentátor však připomíná, že euro nemá být cílem, nýbrž nástrojem na podporu hospodářské prosperity a politické harmonie v Evropě. "S přibývajícími doklady toho, že funguje přesně naopak, je načase přemýšlet ne o tom, jak euro zachránit, ale jak jej zrušit, nebo přinejmenším umožnit odchod nejslabších členů," píše Rachman.
Obtížné zařazení zpátečky
Připouští, že pro evropské lídry je však kvůli hrdosti, strachu, ideologii a osobnímu přežití mimořádně těžké přiznat si, že euro je podstatnou součástí celého problému. Hledají tak podle komentátora pro krizi jakákoli jiná vysvětlení. Od nedodržování pravidel členskými zeměmi a nedostatečnou politickou strukturu přes iracionalitu trhů a slabé nástroje obrany typu "eurovalu" po nespokojenost obyvatelstva.
Tváří v tvář rostoucím problémům už zastáncům politiky "zachránit euro, ať to stojí, co chce" zbyla k obhajobě stále nevěrohodnější řešení, píše komentátor. Sotva věrohodné je jak částečné oddlužení Řecka, tak schopnost Itálie přesvědčit trhy o svém fiskálním zdraví nebo neomezené nákupy státních dluhopisů Evropskou centrální bankou.
Rozpad eurozóny považuje za obtížný a nebezpečný, ale i bez eura podle něj mohou přežít základní vymoženosti evropské integrace jako jednotný trh, cestování bez hranic nebo spolupráce v zahraniční politice.