Jako prostředník v jednání měly vystupovat Spojené státy, které však Erhardův plán považovaly za nerealistický, a proto se nakonec neuskutečnil. Německo se tak sjednotilo až přesně před 21 lety.

Erhard, otec poválečného hospodářského zázraku západního Německa a šéf bonnské vlády v letech 1963 až 1966, podle Spiegelu sázel na zhoršující se ekonomickou situaci SSSR. Vedle peněz plánoval poskytnout Moskvě i průmyslová zařízení pro rozvoj Sibiře. Věřil přitom, že tehdejší sovětský vůdce Nikita Chruščov bude na oplátku souhlasit s postupným uvolňováním ochranné ruky nad komunistickou Německou demokratickou republikou a jejím spojením se západoněmeckým státem.

Erhardův plán, jak projekt USA samy nazývaly, měl mít čtyři fáze: odstranění Berlínské zdi, znovusjednocení, poskytnutí Němcům práva na sebeurčení a "svoboda pro Německo". Erhard byl za jeho uskutečnění ochoten poskytnout nemalou sumu. Kancléřův blízký spolupracovník Ludger Westrick při večeři s tehdejším americkým velvyslancem v Bonnu Georgem McGheem uvedl částku "dva a půl miliardy dolarů ročně po deset let". Na základě tehdejšího kurzu by to podle Spiegelu bylo dohromady okolo 100 miliard západoněmeckých marek.

McGhee v hlášení do Washingtonu připustil, že Erhardův návrh nepostrádá originalitu, zároveň ho ale označil za "značně politicky naivní". Podobně ho hodnotilo i americké ministerstvo zahraničí, podle něhož byl v této fázi "nedokvašený a nerealistický" a vyžadoval by větší komplexnost, aby řešil i problematiku odstranění jaderných zbraní z Německa a stažení zahraničních armád z jeho území. Americká diplomacie mu proto nedávala téměř žádné naděje na úspěch.

Johnson ho odmítl

Erhard byl přesto odhodlán seznámit se svými záměry amerického prezidenta Johna Kennedyho. Údajně už měl dojednán i termín schůzky. Místo ní ale přiletěl do Washingtonu na pohřeb Kennedyho, který na podzim 1963 zemřel při atentátu. S jeho nástupcem Lyndonem Johnsonem se setkal krátce před Vánocemi 1963. Při schůzce mezi čtyřma očima se Erhard prezidenta podle Spiegelu zeptal, zda by jeho návrh nepřednesl Chruščovovi. Nový pán Bílého domu ho však údajně odbyl, že se nechystá s šéfem Kremlu sejít.

Další Erhardova cesta do Washingtonu v červnu následujícího roku byla už ve znamení americké předvolební kampaně, takže se téma znovusjednocení Německa nikam neposunulo. V říjnu 1964 Chruščov padl a Moskva mezitím získala výhodné půjčky od Británie, Francie, Itálie a Japonska. I sám Erhard poté uznal, že jeho plán již není "politicky reálný".

Naštěstí pro německý státní rozpočet, dodal Der Spiegel a připomněl, že o necelá tři desetiletí později se sovětské jednotky stáhly z NDR ve srovnání s Erhardem nabízenou sumou "za hubičku", zhruba 15 miliard marek.