Podle obžaloby se měl Képíró v lednu 1942 jako velitel jednotky četníků zúčastnit vraždění civilistů na území dnešního Srbska. Obžaloba žádala doživotní trest. Jednotka pod vedením Képíróa měla zastřelit čtyři osoby, měla zatknout další dvě osoby, které byly později popraveny. Jednotka se měla zúčastnit poprav dalších 30 civilistů, především Srbů, Židů a Romů.

Képíró se k soudu dostavil ve velmi špatném zdravotním stavu a příliš nevnímal, co se kolem něj děje. „Pozitivní rozhodnutí soudu pravděpodobně pochopil pouze z úsměvů a povzbudivého pohlazení svých pomocníků, kteří mu pomáhali zvládnout celý proces,“ uvedla tehdy maďarská televize.

Do Maďarska se vrátil z Argentiny

Képíró byl za zmíněné činy odsouzen v roce 1944, ale odseděl si pouze několik měsíců. Po obsazení Maďarska německými jednotkami mu trest vymazali a vrátili mu hodnost kapitána četnictva. Podruhé ho odsoudili po druhé světové válce k 14letům vězení. Képíró však uprchl před postupující sovětskou armádou do Rakouska a později do Argentiny. Pracoval v textilce v Buenos Aires, oženil se a měl dvě děti. V roce 1996 se vrátil do Maďarska. Jeho budapešťský byt se paradoxně nacházel přímo proti synagoze.

Jeho stopu v roce 2006 objevil nynější šéf střediska Simona Wiesenthala Efraim Zuroff. V seznamu střediska patřil Képíró už od války k nejhledanějším osobám.