"Má individuální lidská práva byla řadu let porušována tím nejhorším způsobem. Jsem obětí institucionálně vykonávaného bezpráví," řekl médiím muž, jehož jméno nebylo podle rakouských zákonů zveřejněno.

Opírá se přitom o posudek odborníka na historické právo Horsta Schreibera z innsbrucké univerzity. Případ podle něj prokazuje návaznost poválečných rakouských zákonů péče o mládež na nacistické zákony a praktiky.

Syn vysídlenkyně a vojáka

Muž se narodil svobodné matce z řad německých vysídlenců z Maďarska, otcem byl americký voják. Ačkoli jména obou rodičů byla v kojeneckém ústavu v Linci do příslušných dokumentů řádně zapsána, hornorakouský úřad péče o mládež to vědomě ignoroval a od poloviny 60. let ve veškeré dokumentaci chlapce vedl jako úplného sirotka.

Se svou matkou se tak setkal a poprvé ji objal až v úplné dospělosti. Nyní 65letý muž se tím cítí hluboce poškozen.

Úřady původně s odškodným souhlasily

Zemské orgány mu již dříve přiznaly odškodné 20 000 eur (asi 489 000 Kč) jako smířlivé gesto pro oběť dřívějšího násilí a prostřednictvím zemského hejtmana Josefa Pühringera přislíbily, že věc znovu přezkoumají. Po podání žaloby se však situace změnila. Komise na ochranu obětí oznámila, že ve věci nepodnikne nic až do rozhodnutí soudu.

Pokud však žaloba skutečně zní na médii uváděných 1,6 miliónu eur, "nevidím vyhlídky žalobce jako příliš nadějné," řekla agentuře APA příslušná úřednice zemské vlády Antonia Licková.