Hlavní obsah

Zeď udělala ze Západního Berlína kulturní centrum a turecké město

– Berlín
Novinky, Alex Švamberk

Západní Berlín, tato výkladní skříň západu uprostřed ostrova šedivého socialismu, se potýkal s řadou vážných problémů daných právě polohou. Blokáda Berlína byla v živé paměti a situaci ještě zhoršilo rozdělení. Mnozí pociťovali tíživou atmosféru a uvědomovali si, že v případě války by právě Berlín byl první na ráně, a tak nakonec odcházeli. Západ ale potřeboval město udržet, a tak obyvatele všelijak zvýhodňoval.

Foto: Profimedia.cz

Love Parade v Berlíně v roce 1996

Článek

Západní Berlín dlouhodobě čelil odchodu obyvatel. Proto byla změněna některá nařízení, která nakonec vedla k tomu, že se západní část města stala jedním z kulturních center a druhým největším tureckým městem v Evropě po Istanbulu. Západní Berlín totiž nebyl de iure součástí Západního Německa. Tato nezávislost umožňovala uplatňovat jiná nařízení, než platila v SRN.

Pro Turky toužící odejít do Evropy bylo nejsnazší získat povolení k pobytu v Berlíně. Čtvrť Kreuzberg se postupně stala tureckou, či přesněji řečeno turecko-kurdskou a hodně obyvatel Turecka našlo nový domov i v Neuköllnu. V Berlíně žije 120 000 Turků.

Foto: Profimedia.cz

Turkyně v Kreuzbergu

 Kulturní centrum

Do Berlína také mířili umělci a představitelé různých subkultur. „Pokud jste bydleli u zdi, nemuseli jste platit žádný nájem,“ uvedla dánská výtvarnice Annette, která ve městě žila od osmdesátých let až do konce devadesátých. Sama nájem platila, žila v přízemním bytě v Neuköllnu, kde měla i dílnu a obchod s modelovými avantgardními oděvy.

Mnohým se tak dobře nedařilo. Ovšem možnost svobodně tvořit v relativně volnomyšlenkářském prostředí a mít přitom minimální životní náklady do Berlína přilákala mnoho umělců, které atmosféra města inspirovala. David Bowie tam přijel natočit chladná elektronická alba Low a Heroes.

Mnozí ale ve městě našli dočasný domov. V osmdesátých letech se tam přestěhovala početná skupina australských kapel v čele s Nickem Cavem, které je možné vidět ve Wendersově filmu Nebe nad Berlínem. Baskytarista jedné z nich, Once Upon a Time, Ollie Peters přiznal: „Mohli jsme si tam najmout na zkoušení kus opuštěné továrny. Byla tam zima, nebylo útulno, ale skoro nic to nestálo a mohli jsme zkoušet.“

Foto: Profimedia.cz

Jeden ze squattů v Berlíně

Oranienstrasse byla plná anarchistů a punkerů, kteří se stahovali kolem klubu SO 36. Ten byl tak populární, že už na začátku osmdesátých let o něm známá anglická skupina Killing Joke natočila píseň SO 36.

Město se stalo centrem avantgardního umění i subkultur, Berlínská akademie byla jednou ze škol, kde se rodili experimentátoři, muzikanti se věnovali soudobé hudbě. Štědře dotovaná muzea schraňovala výtvarné skvosty.

Foto: Profimedia.cz

Vyklízení squattu v Berlíně

Už na konci šedesátých let se město stalo centrem free jazzu, umělci vystupovali na festivalu Total music meeting a jejich desky vycházely u berlínské firmy FMP. A pro ty, jimž po letech i free jazz připadal usedlý, byl festival Berlin Atonal.

V Kreuzbergu kypěla scéna punku, nové vlny a industriálu, kterou nejlépe reprezentovali Einstürzdene Neubaten. „Berlín byl mojí největší inspirací,“ uvedl pro deník Právo zpěvák skupiny Blixa Bargeld.

Berlín si i po potlačení studentských bouří na konci šedesátých let zachovával svobodnější klima. A měl skutečně bizarní atmosféru. Byl i oblíbenou destinací pro vojáky obou stran, protože mohli chodit na opačnou stranu hranice. Toho také využívali. A nejen sovětští, kteří měli vzácnou šanci dostat se k nedostatkovému zboží. Před obchodním domem v Alexaderplatzu často parkovaly americké džípy a američtí vojáci do nich nakládali peřiny nebo záclony. Byly na východě mnohem levnější.

Po pádu zdi

Ještě po pádu zdi si Berlín zachovával svůj esprit. Bylo tomu skoro až do konce devadesátých let. Po zbourání zdi se objevily další, do té doby nepřístupné prostory v pásu okolo zdi. V bývalém obchodním domě Wertheim už na východní straně vznikl v roce 1991 slavný techno club Tresor, který upevnil statut města jako jedno z center techna, což potvrdila i Love Parade.

Opuštěné budovy v centru obsadili squatteři, které po letech začala vyhánět policie. Tresor se musel přestěhovat, centrum lákalo developery a Love Parade ve městě skončila.

Foto: Profimedia.cz

Původní sídlo klubu Tresor

Postupně však na plochách, kde se dříve mezi opuštěnou vojenskou technikou daly sbírat píchavky, vyrostly budovy nového centra a Berlín se změnil. Výtvarnice Anntete vzpomíná: „Musela jsem si najít zaměstnání, už jsme nebyla schopná prodávat své modely, lidé ve městě se změnili.“

Když se Berlín stal metropolí, vrátili se do něj konformisté a přišli i bonnští úředníci. Středostavovští Němci se už dříve na tuto výtvarnici dívali divně, když jela po městě v tričku bez rukávů. Měla tetování na ramenou, což bylo na začátku devadesátých let pořád symbolem vyvrhelů.

Foto: Reuters

Obyvatel Berlína míjí jeden z obrazů na zbytku zdi

Asi poslední velkou událostí bylo, když výtvarník Christo před rekonstrukcí zahalil budovu Reichstagu do látky. Rekonstrukce zahájila přerod Berlína v metropoli. S tím souviselo mnoho změn, především už skončila šance bydlet za hubičku u zdi. Nájmy začaly růst. Nejdřív na západě. Anarchisté, umělci a punkeři se začali stěhovat do východoberlínské čtvrt Prenzlauerberg, která byla ještě zchátralejší než Kreuzberg.

Ovšem i tam začali mířit developeři a domy obnovovat navzdory četným protestům, při nichž fasády a okna nových budova hyzdily červené cákance barvy.

Zeď je turistickou atrakcí

Z Berlína se stala světová metropole se vším všudy a zbytky zdi se staly turistickou atrakcí, připomíná ČTK. U Braniborské brány, na Postupimském náměstí i u přechodu Checkpoint Charlie stojí každý den podnikavci v dobových vojenských uniformách a za pár eur dávají nadšeným cizincům razítka do pasu a fotí se s nimi.

Kdo se chce seznámit s trasou zdi a prohlédnout si její pozůstatky, může si vybrat z nepřeberné nabídky pěších túr, cyklistických a autobusových vyjížděk nebo zvolit populární "safari v trabantech". Vše samozřejmě s průvodcem. A komu by nestačilo odvézt si jen zážitky a fotky, může si skoro na každém rohu v centru koupit údajně zaručeně pravý kousek Berlínské zdi.

Foto: Pawel Kopczynski , Reuters

Turisté u zbytků berlínské zdi

Tato komercionalizace nedávné historie města má řadu kritiků, kteří varují, že se z něj pomalu stává "Disneyland studené války". "Kostýmovaní pohraničníci v centru Berlína jsou vůči obětem bezohlednost," tvrdí vedoucí muzea bývalé východoněmecké tajné policie Stasi Hubertus Gnabe.

Pro samotný Berlín je to ale nezanedbatelný zdroj příjmů, kterého by se zadlužená metropole zbavovala jen s těžkým srdcem. Podle odhadů přijíždí v současnosti za památkami a atrakcemi, které se váží k době existence dvou německých států, ročně asi 5,5 miliónu lidí, tedy zhruba čtvrtina všech návštěvníků Berlína.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám