Otázka budoucího statusu Německa vyvolávala spory mezi Sovětským svazem a západními mocnostmi už během druhé světové války. Po jejím ukončení byl Berlín, stejně jako celé Německo, rozdělen do čtyř okupačních sektorů, spravovaných USA, Francií, Británií a Sovětským svazem.

Takto vypadala Berlínská zeď v srpnu 1961.

Takto vypadala Berlínská zeď v srpnu 1961.

FOTO: fotobanka Profimedia

Neshody mezi někdejšími válečnými spojenci vyvrcholily v roce 1949 vznikem dvou německých států s odlišnými politickými a ekonomickými systémy. Na území sjednocených západních sektorů byla vyhlášena Německá spolková republika, zatímco na východě vznikla pod kuratelou Sovětského svazu Německá demokratická republika.

Domy v blízkosti Berlínské zdi byly vyprázdněny, některé ulice byly přetnuty vedví.

Domy v blízkosti Berlínské zdi byly vyprázdněny, některé ulice byly přetnuty vedví.

FOTO: fotobanka Profimedia

Berlín, ač zcela obklopen územím východního Německa, zůstal rozdělen mezi oba státy.

Brána do svobodnějšího světa

Pro obyvatele NDR představoval Berlín jedinečnou příležitost k nahlédnutí za železnou oponu, a to zejména poté, co byla vnitroněmecká hranice počátkem 50. let obehnána plotem a stala se prakticky neprostupnou. Dostat se do Západního Berlína bylo naproti tomu jednoduché. Stačilo nastoupit na nadzemní dráhu a za několik minut se člověk ocitl na druhé straně hranice. Řada obyvatel východní části Berlína tak například pravidelně dojížděla do západní části za prací. Ne všichni se vrátili zpět.

Desetitisíce uprchlíků, kteří každoročně o režimu Waltera Ulbrichta "hlasovali nohama", představovaly pro vedení NDR nejenom propagandistický, ale také hospodářský problém. Ze zhruba 2,7 miliónu osob, které v letech 1949 až 1961 uprchly, byla drtivá většina v produktivním věku, a navíc šlo obvykle o kvalifikované pracovníky.

Ostnatý drát na vrcholu berlínské zdi

Ostnatý drát na vrcholu berlínské zdi

FOTO: fotobanka Profimedia

Souhlas s výstavbou zdi získali východoněmečtí představitelé na poradě prvních tajemníků komunistických stran počátkem srpna 1961.

Jednotky východoněmecké policie, vojska a lidových milicí vyrazily do berlínských ulic v noci na 13. srpna a během několika hodin rozdělily spící město kotouči ostnatého drátu a kamennými náspy. Západ budování zdi, kterou východoněmecká propaganda označovala za protinacistickou, jen přihlížel.

Provizorní bariéry mezi západním a východním Berlínem byly zanedlouho nahrazeny bytelnějšími překážkami a nakonec získaly podobu skoro čtyři metry vysoké zdi z betonových panelů. Vedle vyrostlo průběžně zdokonalované opevnění, skládající se z příkopů, plotů z ostnatého drátu, minových polí a samostřílů. Takzvané narušitele hranice pohraničníci stříleli. V průběhu let zabili 136 osob, které se pokusily hranici překonat.

Na fotografie z 18. srpna 1962 odnáší německý pohraničník tělo zastřeleného osmnáctiletého Petera Fechtera, který se pokusil překonat zeď a utéct do Západního Berlína.

Na fotografii z 18. srpna 1962 odnáší německý pohraničník tělo zastřeleného osmnáctiletého Petera Fechtera, který se pokusil překonat zeď a utéct do Západního Berlína.

FOTO: fotobanka Profimedia

Zeď rozdělovala Berlín 28 let. S uvolňováním poměrů v sovětských satelitních zemích se koncem jara 1989 zvedla emigrační vlna z Východního Německa. Vláda pak v reakci 10. listopadu otevřela hraniční přechody na západ. Lidé pak v euforii začali zeď rozebírat a Německo mohlo být sjednoceno.

Video

Bourání berlínské zdi. Zdroj: youtube.com