„Strhla se střelba. Nejprve přišel jeden výstřel, pak další. Utíkali jsme lesem a dostali se k vodě. Všichni vytáčeli své mobily a volali na policii, ale nemohli se dovolat. Nebyli jsme krytí. Slyšeli jsme výstřely více v dáli a mysleli jsme si, že (Breivik) musí být na druhé straně ostrova. Zalehli jsme do trávy a doufali, že nás to nejhorší mine. Řekla jsem, že musíme být potichu a rozptýlit se,“ napsala Martinovicová.

„Potom přišla zpráva od mojí kamarádky Pernilly: ‘Je ve škole, střílí u dveří. Je nás 30, schovali jsme se. Jsi v bezpečí?’”

“Šla jsem k vodě jako první, když jsem uviděla tělo s obličejem ve vodě. Šla jsem k němu, ohlížela se a modlila. Nadzvedla jsem ho a vytáhla na břeh. Sundala jsem mu kapuci a poznala svého kamaráda. Viděla jsem, že měl průstřel hlavy, ale neměla jsem čas se tím zabývat. Políbila jsem ho na tvář.”

Video

Expirované video

Střelba na dětském táboře v Norsku

Martinovicová a ostatní si uvědomili, že střelec je blízko. Rozhodli se tedy zachránit ve vodě. Vysvlékli se a skočili do ledové vody.

„Byla studená, cítila jsem mráz až v kostech, ale soustředila jsem se na to, abych měla hlavu nad hladinou. Někteří za mnou začali panikařit, tak jsem na něj zakřičela: ‘Držte hlavy nad vodou a plavte pryč od břehu. Dýchejte!’.“ Když se znovu otočila, uviděla útočníka.

„Zdálo se, že na nás míří. Bum! Jeden z plavců byl zasažen, viděla jsem, jak z něj crčí krev, a začala jsem plavat ještě rychleji. Potom jsem se znovu obrátila a viděla, jak míří na ty, kdo chtěli teprve skočit do vody. Viděla jsem, jak se do ní chystá jeden z mých kamarádů, ale během vteřiny byl zasažen. I na tu dálku jsem slyšela dva výstřely – zásahy přímo do hlavy. Viděla jsem, jak se mu rozlétla hlava, jak se roztříštila. Lidé na pevnině propadli panice. Chtěla jsem být mezi nimi, donutit je, ať utečou.“

Panika ale zachvátila i ji. „Zasáhla i moje dýchání. Lapala jsem po dechu. V tom někdo za mnou křičí: ‘Emmo, už dál nemůžu’. Byla to jedna moje kamarádka.” Martinovicová jí spěchala na pomoc, dívka se jí chytla za ramena a pomáhala vpřed kopáním.

„Najednou mi říká: ‘Emmo, ty krvácíš’. Podívala jsem se na svoji levou ruku, z které tekla krev. Snažila jsem na to zapomenout a soustředit na plavání... Za námi jsme pořád slyšeli výstřely a křik, smích toho bastarda, a jak na nás volá: ‘Neuniknete!’.“

Kamarádka mohla po chvíli plavat sama. Po chvilce se k nim přiblížil malý kluk. „Podívala jsem se na něj a řekla: ‘Na to, kolik ti je, jsi silný plavec.’ Pohlédl na mě a odvětil: ‘Můj táta je mrtvý’. Řekla jsem mu: ‘Neotáčej se, plav dál – za tátu. Jseš dobrej.’ Na to mi řekl: ‘Myslel jsem, že policie má na nás být hodná.’” (Hoch reagoval na skutečnost, že Breivik byl oděn do policejní uniformy – pozn. red.)

Když se Martinovicová po chvíli znovu otočila, zjistila, že za ní plave stále méně lidí. „Ten bastard po nás pořád střílel“.

Jakmile zahlédla nedaleko loď, plavala k ní sama, neboť se obávala, že by mohli padnout do pasti dalšího útočníka. „Nikdo nikomu nevěřil. Podívala jsem se na toho muže, který mě vyzvedl do lodi. ‘Jsi v bezpečí,’ řekl mi. Objal mě a ptal se po ostatních. Dopluli jsme k mojí kamarádce a tomu chlapci. “Pojďte, je to bezpečné,“ řekla jsem jim.

Střelec se mi díval do očí

Mladá sociální demokratka Martinovicová napsala, že se kvůli Breivikově útoku nevzdala svých ambicí působit v politice.

„Mám spoustu otázek... Proč? Na co myslel? Žádná z nich nebude nikdy zodpovězena,“ uvedla dívka.

Další z přeživších, 16letá Andrine Johansenová popsala z nemocničního lůžka britskému deníku Daily Mirror, že se jí Breivik díval do očí, zatímco po ní třikrát vystřelil. Dívka měla štěstí – přežila zásah do hrudi. Další střela prošla její mikinou, třetí botou, aniž by zasáhla chodidlo. Stejně jako někteří jiní přežila, protože předstírala, že je mrtvá.

Video

Nové záběry exploze v Oslu z průmyslové kamery v restauraci

FOTO: Ondřej Lazar Krynek, Mapy.cz