Hlavní obsah

Řekni policii, ať spěchá, umírají tady lidé, psala matce dívka z Utoye

Julie Bremnesová byla v pátek na norském ostrově Utoya v době, kdy Anders Behring Breivik rozpoutal střelbou do lidí masakr. Šestnáctiletá dívka psala po telefonu svojí matce a prosila ji, aby naléhala na policii, aby si pospíšila. „Umírají tady lidé,“ hlásila do telefonu Julie.

Foto: Profimedia.cz

Dívka pokládá květy u památníku za padlé. Ostrov Utoya je v pozadí vlevo.

Článek

Bremnesová poprvé zavolala své matce Marianne okolo 17:10 s tím, že na místě je „šílenec, který střílí“. Požádala matku, aby zavolala na policii, a matka dceru vyzvala, aby se jí pravidelně ozývala prostřednictvím textových zpráv.

Julie se ukrývala mezi kameny na pobřeží a útok přečkala bez újmy. Dramatickou výměnu zpráv mezi dcerou a matkou zveřejnil norský deník VG.

17:42
Julie: Mami, řekni policii, že si musí pospíšit. Umírají tady lidé!
Matka: Pracuji na tom, Julie. Policie je na cestě. Můžeš mi zavolat?
Julie: Ne. Řekni policii, že tu běhá šílenec a střílí lidi.
Julie: Musí si pospíšit!
Matka: Policie ví, volala jim spousta lidí, řeší to. Teď nám volají. Dej nám vědět každých pět minut, že žiješ, prosím.
Julie: Ok.
Julie: Bojíme se o život.
Matka: Chápu to, drahoušku. Zůstaň schovaná, nikam se nehni! Policie už je na cestě, jestli už tam nedorazila! Vidíš někoho zraněného nebo zabitého?
Julie: Jsme schovaní mezi kameny na pobřeží.
Matka: To je dobře! Mám poprosit dědečka, aby tě jel vyzvednout, až to bude bezpečné? Jak chceš.
Julie: Ano.
Matka: Hned mu dáme vědět.
Julie: Miluji vás, i když občas zlobím.
Julie: Neztrácím hlavu, i když jsem k smrti vystrašená.
Matka: Já vím, drahoušku. Také tě moc milujeme. Slyšíš pořád střelbu?
Julie: Ne.
Matka: Víš něco o ostatních z Tromsa? Děda je na cestě.
Julie: Je tu policie.
Matka: Ten, co střílel, je prý v policejní uniformě. Buď opatrná. Co je s tebou teď?
18:30
Julie: Nevíme.
Matka: Můžeš teď mluvit?
Julie: Ne. On stále střílí!
Matka: Jorgen doplaval k břehu. Právě jsem mluvila s jeho tátou. Dávají to všude ve zprávách, všichni sledují, co se děje na Utoyi. Buď opatrná! Až budeš moct, dostaň se na pevninu a zůstaň u dědy v Hamaru.
Julie: Pořád žiju.
Matka: Díkybohu za to.
Julie: Čekáme, až nás naloží policie. Slyšeli jsme střelbu, tak jsme se neodvážili vstávat.
Matka: Dobře! Šikulko! Evakuace už probíhá, říkali ve zprávách.
Julie: Doufáme, že nás tu někdo brzo nabere. Copak ho už nemůžou chytit?!
Matka: Je tam protiteroristická jednotka. Snaží se ho dopadnout.
Julie: OK.
Matka: Neměli bychom sehnat na zítra letenku domů?
Julie: Na to teď nemám čas myslet.
Matka: To chápu.
Julie: Nevíš, jestli už se jim ho podařilo chytit?
Matka: Dám ti všechno vědět, drahoušku. Sledujeme všechno v televizi.
Matka: Hej, jsi tam?
Julie: Ano. Krouží nad námi vrtulníky.
Matka: Takže jsi v pořádku?
Julie: Hledají lidi ve vodě, ještě nás nevyzvedli!
19:01
Julie: Co říkají ve zprávách?
Matka: Policie na Utoyu přijela také na lodi, jinak nic nového. Není jasné, co se stalo se střelcem, tak zůstaň na místě. Počkej, až tě někdo vyzvedne.
Matka: Teď ho dostali!

Reklama

Výběr článků

Načítám