Branná povinnost se v Německu nezrušila, je nadále zakotvena v ústavě, v době míru už ale nebude uplatňována. Obnovit ji může prostá většina zákonodárců Spolkového sněmu a Spolkové rady.

Pozastavení výkonu povinné vojenské služby je součástí rozsáhlé reformy německých ozbrojených sil, s níž loni přišel tehdejší ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg a po jeho rezignaci kvůli plagiátorské aféře ji letos dokončil jeho nástupce Thomas de Maiziére.

Reforma předpokládá personální zeštíhlení bundeswehru na 175 000 vojáků. Podle plánu by mělo každoročně vždy zhruba na 12 až 23 měsíců nastoupit do armády 5000 profesionálů s platem 777 až 1146 eur (zhruba 19 000 až 29 000 Kč).

Německé ministerstvo obrany se nedávno pochlubilo, že tuto metu pro letošek už "dosáhlo a překročilo". Deník Lübecker Nachrichten však kontroval, že například na severu Německa se do vojenského mundúru prakticky nikomu nechce.

Záklaďáků ubývalo, chybět budu civilkáři 

V květnu 2011 sloužilo v německé armádě přibližně 220 000 osob, z toho už jen 8139 bylo vojáků základní vojenské služby.

Společně s povinnou vojenskou službou končí také náhradní civilní služba, kterou mohli vykonávat ti, kdo odmítli službu se zbraní nebo nebyli pro vojnu z různých důvodů způsobilí. Zájem o nástupnickou Spolkovou dobrovolnou službu, která nyní spadá pod resort rodinných záležitostí, je však slabý. Nemocnice a domovy pro seniory proto s obavami hledí do budoucnosti a většinou netuší, jak a kým zaplní mezery po 90 000 vykonavatelích náhradní vojenské služby. S jejich odchodem se uvolnilo 35 000 míst asistentů těžce nemocných a nesamostatných lidí. Do nové dobrovolné služby se údajně přihlásilo jen 2000 až 3000 mužů a žen.

Bundeswehr vznikl 12. listopadu 1955 v tehdejším západním Německu. Služba v ozbrojených silách spolkové republiky byla zpočátku dobrovolná, v roce 1956 ale byla zavedena všeobecná branná povinnost.