Žena otěhotněla v roce 2002. Při ultrazvukovém vyšetření v 18. týdnu těhotenství lékaři pojali podezření, že plod může trpět Turnerovým syndromem. Děti trpící tímto genetickým onemocněním jsou menšího vzrůstu, mohou mít poruchy sluchu a zraku, kvůli zakrnění pohlavních orgánů jsou neplodné.

Těhotná chtěla podstoupit genetická vyšetření, což ale lékaři odmítali a pacientku si "přehazovali jako horký brambor". Během osmi týdnů prošla ordinacemi celkem 16 doktorů. Místo toho, aby jí byla odebrána plodová voda, z níž lze Turnerův syndrom zjistit, podstoupila dalších pět vyšetření ultrazvukem. Jeden z lékařů jí genetické vyšetření odmítl provést s odůvodněním, že na jeho základě bude žena žádat potrat, přičemž on si nemyslí, že by Turnerův syndrom k tomu byl důvodem.

Zůstala sama se třemi dětmi

Žena nakonec dosáhla toho, že jí udělali vyšetření plodové vody, nicméně výsledek potvrzující Turnerův syndrom dostala až ve 24. týdnu těhotenství. Její žádost o interrupci lékaři odmítli, protože plod byl už natolik vyvinutý, že byl životaschopný, a potratem by porušili zákon. Porodila tedy dceru s Turnerovým syndromem. Opustil ji manžel, zůstala sama se třemi dětmi. Léky pro pacienty s Turnerovým syndromem jsou v Polsku hrazeny z veřejného zdravotního pojištění jen částečně.

U polských soudů žena vybojovala od nemocnic a lékařů odškodnění ve výši 65 000 zlotých (401 800 korun). Zároveň s podporou jedné ženské organizace zažalovala Polsko před Evropským soudem pro lidská práva. Soudci štrasburského tribunálu dospěli k závěru, že kvůli chování polských zdravotníků se žena dostala do situace, kdy dlouhou dobu prožívala nejistotu a strach a kdy jí chyběla podpora a informace. Protože byla těhotná, způsobili jí takové utrpení, jež odpovídá krutému a ponižujícímu zacházení.

V Polsku platí velmi přísná pravidla ohledně umělého přerušení těhotenství. Ženy smějí legálně podstoupit interrupci, pouze je-li ohrožen jejich život či život plodu nebo bylo-li dítě počato při znásilnění nebo incestu.