Jeden z Maorů přitom zanotoval tradiční píseň k uctění památky předků a hlavě oznámil, že se vrací domů. Tam bude hlava prozkoumána a nakonec pohřbena.

Hlava zůstala účastníkům ceremonie skryta v krabici kryté tradiční maorskou látkou. Prohlédnout si bylo možné jen její trojrozměrný model.

V muzeu byla vystavena až do roku 1996. O jedenáct let později starosta města rozhodl, že ji vrátí Novému Zélandu, který žádá o vrácení všech maorských tělesných pozůstatků, jež jsou v západních sbírkách. Francouzské ministerstvo kultury ale vrácení ještě nějakou dobu blokovalo a situaci až loni vyřešil zákon, který nařídil vrácení všech šestnácti maorských hlav, jež ve Francii jsou. Ta z Rouenu se vrací jako první.

Mumifikované hlavy maorských bojovníků byly od konce 18. století předmětem čilého obchodu. V některých případech se v zájmu "uspokojení poptávky" zacházelo tak daleko, že byli tetováni a vzápětí stínáni maorští otroci. Británie, která tehdy Nový Zéland ovládala, sice tento obchod v roce 1831 zakázala, ale ten ilegálně pokračoval ještě dlouho potom.

Na novozélandskou žádost už pozitivně odpověděly i některé další země, například Británie, Německo, Nizozemsko a Dánsko.