„V ideálním případě byste nejraději dostali plíce od 20letého zdravého člověka, který nikdy nekouřil, ale takový luxus si nemůžeme dovolit,“ vysvětlil Neuberger. „Otázka zní, zda dostanete rizikové plíce, nebo žádné. Zní to šíleně, ale taková je skutečnost. Pokud bych měl (poškozený orgán) transplantovat vám nebo třeba členovi vaší rodiny, bude na výběr 50procentní riziko přenosu viru, nebo 100procentní riziko úmrtí bez něj, nakonec se to vyrovná,“ uvedl Neuberger.

V současnosti v Británii čeká na transplantaci některého orgánu osm tisíc lidí, tři z nich denně zemřou. Dárců je však velký nedostatek, a tak jsou podle Neubergera lékaři nuceni používat neplnohodnotné orgány od lidí, kteří byli nakaženi například virem HIV, trpěli rakovinou, byli závislí na drogách nebo zesnuli ve vysokém věku.

 

Říkáme lidem: podívejte se, všechny orgány jsou rizikové, některé méně, jiné více, prosíme, důvěřujte nám, dáme vám ten, který je pro vás nejlepší, ale nebudeme vám volat ve dvě ráno a ptát se, jestli chcete přesně tenhle.Alexander Gimson, specialista na transplantace jater

 

Podle odborníků, jak uvedl Daily Mail, nabyl seznam čekatelů na orgány takové délky, že lékaři transplantují i orgány s označením „vysoce rizikové“. A lidé je ochotně přijmou - bez těchto orgánů, ať už představují jakékoli nebezpečí, by nepřežili ani rok.

Minulý týden britští lékaři varovali před rapidně se snižující kvalitou orgánů připravovaných k transplantaci, jejich dárci jsou údajně příliš obézní nebo přestárlí. Čtvrtina všech dárců je podle nich příliš otylých, před deseti lety to byla jen sedmina. Počet dárců starších 70 let se za stejné období zečtyřnásobil. U obézních lidí existuje přitom vysoké riziko, že trpí srdečními chorobami, jejich srdce jsou proto poškozená, stejně jako játra a slinivka.

Lidé o rizicích často ani nevědí

Ačkoliv někteří pacienti se mohou rozhodnout, zda přijmou podobně rizikový orgán, většinou se nechává konečné rozhodnutí na lékaři. Teprve nyní se transplantační centra, sdružená pod britskou národní zdravotní službou, zabývají myšlenkou zavedení povinného dotazníku, v němž bude muset pacient o rizikové orgány přímo vyjádřit zájem.

„Říkáme lidem: podívejte se, všechny orgány jsou rizikové, některé méně, jiné více, prosíme, důvěřujte nám, dáme vám ten, který je pro vás nejlepší, ale nebudeme vám volat ve dvě ráno a ptát se, jestli chcete přesně tenhle. Prostě řekneme, tady je váš orgán. Použil bych i orgán od stoletého dárce, není tu žádný věkový limit, kdy se dají játra použít, a rizika známe. Naprosto běžně používáme orgány od 70letých lidí a jiná oddělení také. Přesto však loni zemřela mladá žena jen půl roku po transplantaci plic od kuřáka, který kouřil 30 cigaret denně,“ vysvětlil Alexander Gimson, specialista na transplantace jater v nemocnici Addenbrooke v Cambridgi.

Žena, o které mluvil, se jmenovala Lyndsey Scottová, bylo jí 28 let, a trpěla cystickou fibrózou (nemocí, při níž v plicích a dýchacích cestách vzniká hustý hlen, jenž znemožňuje volné dýchání a způsobuje časté infekce průdušek, plic a nosních dutin). Krátce po transplantaci se u ní vyvinul těžký zápal plic. Nikdo jí neřekl, že dostane plíce od kuřáka a její rodina po jejím úmrtí prohlásila, že kdyby to věděla, nikdy by s takovou operací nesouhlasila.