Příslušníci červených baretů, kteří cvičili irácké policisty, byli v červnu 2003 napadeni davem asi 500 Iráčanů ve městě Madžar Kabir. Důvodem útoku mohly být fámy, že při nepokojích byli zabiti čtyři místní obyvatelé, ale přispět k tomu mohlo i to, že výsadkáři do davu stříleli.

Některá z těl šesti vojáků byla prostřílena jako řešeto, na dalších bylo vidět, jak jimi bylo smýkáno a jak byli utlučeni pažbami.

Až letos v únoru bylo vzato do vazby osm podezřelých, šest jich však bylo propuštěno po zproštění obvinění. Zbylí dva, Hamza Hatír a Mussa Ismaíl Farasí, stanuli v neděli před soudem. Poté, co devět svědků uvedlo, že neviděli, že by právě tito dva vraždili, je soudce zprostil obžaloby a byli také propuštěni.

Jeden z pozůstalých, 68letý Mike Aston, který přišel o syna Russella, k tomu podotkl: „Od začátku to byla fraška. Nikdy to nesměřovalo k odsouzení, bylo to jen reklamní cvičení. Přitom jsem doufal, že by obvinění mohli říct, co se stalo.“

Aston dodal: „Chci vědět, jak můj syn zemřel. Vím, že se nevzdal. Byl zasažen 14 stranami z pušky. Jsem přesvědčen, že pálil na vrahy, aby zachránil kamarády.“

Pozůstalým navíc bylo řečeno, že nebudou k soudu puštěni, ale že o průběhu je bude informovat ministerstvo obrany a velvyslanectví v Bagdádu e-maily.

Nedostatek munice a zastaralé vybavení

Chyba ale byla i na straně Britů. Reg Keys, jehož syn byl mezi oběťmi, řekl: „Neměli dost munice, aby se sami bránili.“

To zaznělo i při slyšení v roce 2006, když bylo požadované podrobnější vyšetření situace. Také se tehdy objevila zpráva, že jejich radiostanice byly zastaralé. Keys proto říká: „Nastal čas pro veřejné vyšetřování.“

Všichni pozůstalí poukazují na odlišný případ postupu Britů a Iráčanů. Veřejné vyšetřování se přitom koná i v případě smrti iráckého recepčního, který zemřel v britském internačním táboře poté, co byl zbit. [celá zpráva]