Tyto amnestie zabránily vyšetření případu, který se stal v roce 1995. Syn prezidenta Michala Kováče byl tehdy unesen na silnici nedaleko Bratislavy a zavlečen do Rakouska. K případu vypovídal člen Slovenské informační služby Oskar Fegyveres, který tvrdil, že za únosem stála tajná služba, v jejíž čele tehdy stál Mečiarův oblíbenec Ivan Lexa.

Tajná služba chtěla údajně zdiskreditovat prezidenta, který ostře kritizoval Mečiarovu vládu. Fegyveres vzápětí v obavách o svůj život opustil území Slovenska a ukrýval se v zahraničí. Zde ho navštěvoval pouze jeho přítel Róbert Remiáš.

Nastražená bomba na Remiáše

V roce 1996 Remiáš zahynul při výbuchu vlastního automobilu. Bombu do jeho auta mělo uložit podsvětí ve spolupráci s tajnou službou. V roce 1998 skončilo Michalu Kováčovi funkční období a nová hlava státu nebyla zvolena. Pravomoci prezidenta tak dočasně získal tehdejší premiér Mečiar.

Jedním z prvních nařízení jako zastupujícího prezidenta bylo udělení několika amnestií na všechny případy spojené s únosem Michala Kováče mladšího.

Povedlo se to v Argentině

Odborníci pochybují, že je možné zrušit amnestie ústavním zákonem. Právník Ernest Valko však upozornil, že se to povedlo v Argentině.

„Argentinský nejvyšší soud zrušil amnestie ze 70-tých let, které udělila vojenská junta,“ řekl Valko. Ke schválení ústavního zákona je potřebných minimálně 90 hlasů ve 150 členném parlamentu. Vládní koalice disponuje pouze 79 hlasy, takže potřebuje dohodu s opozicí.

Nejsilnější opoziční strana Smer-sociální demokracie Mečiarovy amnestie v minulosti kritizovala, ale uplynulé čtyři roky strávila v koalici s Mečiarovou Lidovou stranou HZDS.

Kriminalizace politiky

Lidová strana HZDS označila snahu o zrušení amnestií za pokus o revanš a kriminalizaci politiky. „Amnestii v demokratickém právním systému není možné zrušit. Neučinily tak ani fašistické a komunistické diktatury,“ uvedla Lidová strana HZDS ve svém prohlášení.