Baronesa dodala, že informace zpravodajských služeb o irácké hrozbě nebyly dost podstatné na to, aby ospravedlnily útok. Sama říkala vysokým představitelům ještě před zahájením invaze, že ze strany Iráku je hrozba pro Británii velmi omezená. Toto hodnocení ale bylo při přijímání rozhodnutí o zahájení války ignorováno.

V odtajněném hodnocení z března 2002 MI5 snížila velikost nebezpečí přímé hrozby ze strany Saddáma Husajna pro Británii a zpochybnila i jeho vazby na al-Káidu, přičemž vyloučila, že by Irák a síť kooperovaly. Podle ní se také neprokázalo, že by se Irák podílel na útocích z 11. září 2001.

Informace zpravodajských služeb o nebezpečí ze strany iráckých zbraní byly podle ní jen fragmentární. „Když jdete do války, potřebujete mít vysokou hladinu informací, abyste se rozhodl,“ řekla.

Pode Bullerové, která stála v čele MI5 v letech 2002 až 2005, existovala hrozba ze strany al-Káidy a dalších radikálních skupin ještě před invazí do Iráku, ale zapojení Británie do války hrozbu „nepochybně zvýšilo“.

„Naše angažmá v Iráku kvůli touze po lepším světě radikalizovalo celou generaci mladých lidí, včetně některých britských občanů, kteří viděli naše zapojení v Iráku a naše zapojení v Afghánistánu jako počátek útoku na islám.“

Irácký konflikt představoval čerstvý impuls pro lidi připravené se podílet na teroristických akcích, uvedla. „Jestli chcete důkazy, mohu vám je dát,“ dodala ještě.

Varovala už před válkou, že Irák může použít teroristické taktiky k tomu, aby uhájil svá území. Zpochybnila však možnost, že by iráčtí agenti mohli útočit v Británii.