Článek
Naopak ztratili vlámští křesťanští demokraté i liberálové, tedy dosavadní koaliční strany.
Belgii tvoří frankofonní jih (Valonsko), vlámsky hovořící sever (Vlámsko) a dvojjazyčný Brusel. Vlámové představují zhruba 60 procent obyvatel. Na východě země žije i malá německá menšina. Valonsko je chudším regionem, takže na jeho rozvoj přispívají vlámští daňoví poplatníci.
Místní média v reakci na výsledky píší o tom, že Vlámskem se přehnala tsunami nezávislosti a že tímto bohatším belgickým regionem otřáslo politické zemětřesení. Úspěch N-VA, která se stala nejsilnější stranou v parlamentu, zdůrazňuje i fakt, že jde o vůbec první případ v historii, kdy takto uspělo separatistické seskupení. Překvapení to ale úplně není, neboť stranu Barta De Wevera favorizovaly předvolební průzkumy.
Diskuse o rozpadu Belgie
Předčasné volby vyvolala demise kabinetu premiéra Yvese Leterma. Hlasování bylo označováno za jedno z nejvýznamnějších v novodobé historii země, kterou dlouhodobě sužují spory jazykových komunit. Kvůli nim se objevují i hrozby, že by se Belgie mohla rozpadnout.
Šéf N-VA Bert De Wever (39) se už před volbami snažil mírnit obavy Belgičanů. „Jestliže vyhrajeme, nebude žádná revoluce,“ sliboval. Vzápětí ale nepokrytě dodal: „Nevyhlásíme nezávislost Flander přes noc. Jsme pro pozvolnou evoluci belgických struktur, které dnes považujeme za nevýkonné a zcela neodpovídající době. Je to proces, v němž se Belgie jednoho dne prostě vypaří.“
1. července Belgie přebírá po Španělsku předsednictví EU. Předseda Evropské komise José Barroso, jehož instituce má v belgické metropoli Bruselu své sídlo, zůstává přes všechny více či méně pesimistické scénáře optimistou. „Belgie je jednou z nejvíce proevropských zemí. Mám v její politické elity plnou důvěru“.