Agentura ITAR-TASS uvedla, že publikované dokumenty jsou k dispozici bez jakýchkoli úprav i s ručně psanými poznámkami.

Dokumenty byly odtajněny v 90. letech, ale dosud k nim měl přístup jen úzký okruh lidí. V říjnu 1992 měl tehdejší ruský prezident Boris Jelcin jejich kopie předat tehdejšímu polskému prezidentovi Lechu Walesovi. Ruská média ve středu uvedla, že zveřejněné materiály neobsahují jiné informace, než ty, které publikoval Walesa, napsala ČTK.

Polsko se nicméně domnívá, že existují další tajné dokumenty, a léta vyzývá k jejich uvolnění. Vztahy mezi Ruskem a Polskem byly kvůli tomu napjaté.

Z masakru byli roky obviňováni nacisté

Na 22 000 polských důstojníků, politiků a umělců zavraždili střelou do temene hlavy příslušníci sovětské tajné policie na rozkaz Josifa Stalina v dubnu a květnu 1940 nejen u Katyně v západním Rusku, ale i na dalších místech dnešního Ruska, Ukrajiny a Běloruska.

Oběti skončily v masovém hrobě.

Oběti skončily v masovém hrobě.

FOTO: fotobanka Profimedia

„Jsou to pověstné dokumenty ze svazku číslo 1, který se po desetiletí skrýval v uzavřeném archívu politbyra ústředního výboru KSSS, a přístup k němu měli jen generální tajemník a šéf kanceláře aparátu ÚV,“ vysvětlil šéf federální agentury Rosarchiv Andrej Artizov.

„Všechny tyto dokumenty již byly publikovány v textové formě. V roce 1990 jsme jejich kopie na příkaz prezidenta Jelcina předali tehdejšímu polskému prezidentu Walesovi, a byly tak samozřejmě zveřejněny i v Polsku,“ upřesnil s tím, že v elektronické podobě jsou oficiálně přístupné veřejnosti poprvé.

„Je mezi nimi hlášení lidového komisaře vnitra Beriji z března 1940, ve kterém navrhuje zastřelení a likvidaci zajatých polských důstojníků. K němu jsou připojena autentická rozhodnutí Stalina a řady dalších členů politbyra, to znamená Vorošilova, Molotova, Mikojana. V tomtéž svazku je i text usnesení politbyra z 5. března 1940, kterým vyjadřuje souhlas s návrhem Beriji na zastřelení polských důstojníků,“ řekl Artizov.

Seznamy s hodnostmi

Z dokumentů podle něj také vyplývá, že v zajateckých táborech bylo 14 736 bývalých důstojníků, úředníků, statkářů a policistů. Přes 97 procent z nich mělo polskou národnost.

„Následuje jejich seznam - kdo má jakou hodnost. Dále stojí: navrhnout NKVD (lidový komisariát vnitra) přednostně přezkoumat případy 14 700 zajatců v táborech, stejně jako dalších zatčených, a udělit jim nejvyšší trest - smrt zastřelením. U tohoto návrhu NKVD je tužkou poznamenáno, že této otázce je věnován zvláštní fascikl a odpovídající usnesení politbyra v dané otázce bylo přijato,“ popsal.

V souboru dokumentů je podle něj i rukou psané hlášení předsedy KGB Šelepina z roku 1959, „ve kterém informuje vedení strany o zničení spisů o zastřelených polských důstojnících.“ V katyňských hrobech ale podle Artizova leží i na deset tisíc sovětských představitelů, zlikvidovaných koncem třicátých let. „A potom už tu samou technologii použili při zločinu vůči polským zajatcům,“ dodal.

Zemřeli všichni polští důstojníci

Poláci padli do sovětského zajetí v rámci dělení Polska mezi nacistické Německo a Sovětský svaz v září 1939 na základě paktu Molotov-Ribbentrop o neútočení mezi oběma velmocemi.

Hroby u Katyně objevili nacisté a nález využili k vlastní propagandě. Sověti desítky let vinu popírali, pravdu přiznal až prezident Michail Gorbačov. V poválečném Polsku bylo veřejným tajemstvím, kdo za masakrem stojí. Komunistická vláda ovšem vinu svalovala na Němce.

Muselo se kvůli tomu "zfalšovat" i datum popravy. Masakr reálně proběhl v dubnu 1940, po válce ale komunistická propaganda operovala se srpnem 1941, aby smrt důstojníků souhlasila s příchodem Němců na ruské území.

Zveřejnění dokumentů urychlila nehoda polského prezidentského letadla u Smolenska před třemi týdny. Na jeho palubě bylo 96 předních polských osobností, které letěly masakr připomenout. Pád letadla nikdo nepřežil. [celá zpráva]