Článek
Harry trpí progerií, tedy nemocí, při níž dochází k předčasnému stárnutí organismu. Projevy k nimž jinak obvykle dochází až ve vyšším věku, se u něj objevují asi pětkrát dříve. Jeho matka Sharon říká, že si je plně vědom choroby, která jej postihla, a snaží se s ní vyrovnat.
Protože ho nadměrná námaha rychle vyčerpá, svým dětským koníčkům se věnuje jen pár desítek minut denně, přesto tak podle ní činí s nadšením. Přestože jej postihla nemoc, která se patrně zásadně podepíše na délce jeho života, Harry se snaží žít jako každé jiné dítě.
„Můžu dělat spoustu věcí jako ostatní děti, ale občas musím přestat, protože mě to bolí. Cítím se divně a bolí to nejvíc, když ležím v posteli,“ popisuje své obtíže Harry.
Jeho rodiče mu vycházejí vstříc a nechovají se k němu jako k nemocnému. „Nezacházíme s ním jako v bavlnce. Je to statečný a veselý kluk,“ říká jeho matka.
Lékaři u něj progerii diagnostikovali v sedmi letech věku. Jediný způsob, jak projevy nemoci alespoň trochu zmírnit, je podle nich každodenní pohybové cvičení.