Muž dokumenty na půdě našel během opravy svého domu v Osvětimi, který koupil až po skončení druhé světové války.

Část dokumentů se týká vedoucího lékárny v Osvětimi Victora Capesiuse, který do Osvětimi přišel v únoru roku 1944 z Dachau a na této pozici zůstal až do evakuace osvětimského vyhlazovacího tábora v lednu 1945. Nadšený nacista Capesius za druhé světové války vstoupil do SS, v Osvětimi prováděl na vězních pokusy s léky. Do roku 1946 byl Capesius vězněn v táboře pro válečné zajatce, pak byl ale propuštěn a v 50. letech si otevřel lékárnu ve městě Göppingen na jihozápadě Německa. V roce 1965 byl během procesů proti Němcům, kteří měli na svědomí hrůzy v Osvětimi, odsouzen k devíti rokům vězení, už po třech letech se ale dostal na svobodu.

Mezi listinami je například také úředně potvrzený úmrtní list Capesiusova předchůdce ve funkci vrchního lékárníka v osvětimském vyhlazovacím táboře. Zemřel podle něho v únoru 1944 na infarkt, i když Capesius později tvrdil, že byl zastřelen za to, že mezi členy SS v Osvětimi šířil poraženeckou náladu.

Vyhlazovací tábor v Osvětimi, kde nacisté lidi vraždili v plynových komorách, nebo prováděli lékařské pokusy na vězních, je do dneška symbolem zvěrstev, jež během druhé světové války napáchalo hitlerovské Německo. V táboře zahynulo 1,1 miliónu lidí, hlavně Židé, dále pak Poláci, Romové nebo sovětští váleční zajatci. Koncem ledna 1945 tuto továrnu na smrt osvobodila Rudá armáda.