Miliband vysvětlil, proč zvedl ruku pro invazi: „Hlasoval jsem pro válku, protože jsem si myslel, že samotný odpor Saddáma Husajna proti OSN je nebezpečí pro světový mír a bezpečnost a autoritu OSN, která by mohla být zpochybněna.“

„Jedním ze zásadních znaků v té době bylo, že čím déle bude OSN selhávat v prosazení své vůle, tím krutější opatření by nakonec musela uplatnit ve chvíli, kdy by je prosadila,“ řekl dále ve svém zdůvodnění.

I Miliband uvedl, že k rozhodnutí zvednout ruku pro válku ho přivedly zprávy od rozvědky: "Všechny zpravodajské služby světa si myslely, že irácký diktátor má vybavení, které by mohlo být nebezpečím," uvedl.

Miliband podle deníku The Times také varoval, aby Británie z invaze nevyvodila mylné poučení: „Chybnou lekcí by bylo, kdyby se Británie vzdala mezinárodních angažmá. Nesmíme být zemí, která se obrací ke světu zády. Kdybychom to udělali, ve výsledku bychom byli chudší, a to ve všech smyslech.“

Miliband odmítl i tvrzení, že svržení Husajna umožnilo Íránu podporovat militantní skupiny v oblasti Blízkého východu a destabilizovat jej. „Neberu thesi, že by odstranění Saddáma umožnilo Íránu páchat zlé skutky v oblasti.“

Miliband v době zahájení irácké války ještě nebyl šéfem britské diplomacie. Tím se stal až po odchodu Tonyho Blaira z premiérské funkce. Za něj byl ministrem školství.