Blair do konferenčního centra Královny Alžběty II. naproti parlamentu dorazil zadním vchodem dvě hodiny před zahájením slyšení o půl osmé ráno, aby se vyhnul demonstrantům.

Během vystoupení zdůraznil, že považuje Saddámovo svržení za správné a že by se rozhodl stejně, přestože se v Iráku nenašly zbraně hromadného ničení.

Blair navíc obhajoval právo zaútočit na Irák. Podle něj to rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1441 umožňovala. "Všichni, kteří tam (do Iráku) šli, byli přesvědčení, je to legální. Rezoluce 1441 byla velmi promyšleně formulována."

Vnímání hrozby změnilo 11. září

Blair úvodem řekl, že by postoj vůči režimu Saddámu Husajna rozdělil na dobu před teroristickými útoky na USA 11. září 2001 a po nich. Útoky zásadně změnily vnímání hrozby.

„Jedenácté září bylo hroznou událostí a mým názorem bylo, že kdyby ti lidé mohli, nezabili by 3000, ale 30 000 lidí,“ uvedl Blair s tím, že na tom základě došel k názoru, že hrozbu nelze tolerovat.

 

Možná, že jiní lidé s tím nesouhlasí, ale mým názorem bylo a dodneška je, že s rizikem si vůbec nelze zahrávat. Tony Blair

 

„Kdybyste se mě tehdy zeptali, jestli Saddámovi věřím, odpověděl bych, že ne. Kdybyste se zeptali, co s jeho zbrojním programem, řekl bych, že to je problém, ale právě kvůli tomu, co by vojenský zásah znamenal, bych dodal, že s tím musíme nějak vyjít. To se po 11. září zásadně změnilo,“ doplnil Blair s tím, že už v roce 1999 při projevu v Chicagu řekl, že v novém propojeném světě hrozby nezůstávají jen v hranicích států, ale můžou „zasáhnout i nás“ bez ohledu na to, jak jsou daleko.

Bývalý britský premiér Tony Blair

Bývalý britský premiér Tony Blair

FOTO: Fahad Shadeed, Reuters

Blair zmínil, že se bál zbraní hromadného ničení (ZHN) v rukou brutálního muže, psychopata. Vycházel ze zkušeností. Válka Íránu s Irákem si vyžádala statisíce obětí a další desetitisíce lidí zahynuly při potlačení kurdských a šíitských povstání v Iráku, kdy byly proti vzbouřencům nasazeny i ZHN - plyn.

Strach ze spojení teroristů s Husajnem

Blair řekl, že neexistovaly důkazy, že by Husajn stál za útoky z 11. září a že neexistovaly důkazy o vazbě mezi al-Káidou a Husajnem, dodal ale: "Saddám a Al-Káida stáli samostatně, ale bál jsem se, že by se mohli spojit."

Zmínil, také že po 11. září byla britská vláda pod tlakem a zprávy od špionáže byly varující.

V Crawfordu se o vojenské intervenci nemluvilo

Blair také zásadně odmítl, že by americkému prezidentovi Georgi W. Bushovi na jeho ranči v texaském Crawfordu slíbil vojenskou podporu: „Jediný závazek, který jsem veřejně učinil, byl, že Saddáma musíme donutit ke spolupráci. Způsob, jak to uděláme, byl otevřený“.

Britská strana chtěla Američany podpořit. „Nechtěli jsme Američany nechat samotné,“ poznamenal Blair s tím, že byl přesvědčen, že kdyby Husajn mohl dál obcházet sankce, které byly velmi nepopulární, a nedařilo se prosadit nové, a USA nereagovaly, znamenalo by to vyslání špatného signálu teroristům a do světa vůbec.

Protestující před konferenčním centrem

Protestující před konferenčním centrem

FOTO: ČTK/AP

Blair doplnil, že na Bushe tlačil k urychlení mírových rozhovorů mezi Izraelci a Palestinci, protože celý region je podle něj jedna spojená nádoba. Washington v době crawfordského setkání na problematiku takto nenahlížel.

Zpravodajským zprávám věřil

Blair řekl, že věřil zpravodajským informacím o iráckých zbraních hromadného ničení i mobilních laboratořích, které ve skutečnosti neexistovaly. Upozornil, že tyto zprávy tehdy nikdo nezpochybňoval, a to ani v OSN. Kritikům chyběly další důkazy. Na něm ale bylo, jak se rozhodnout. Ten moment je dnes nahlížen z jiného úhlu.

 

Kdybychom ho a jeho syny nechal dál vést Irák, svůj zbrojní program by obnovil.Tony Blair

 

"To nebylo spiknutí, lež, nebo něco jiného - bylo to rozhodnutí. Vzhledem k minulým zkušenostem se Saddámem - mohli jsme si dovolit to riziko? Možná, že jiní lidé s tím nesouhlasí, ale mým názorem bylo a dodneška je, že s takovým rizikem si vůbec nelze zahrávat," řekl.

Husajn jasně porušoval rezoluci OSN

Británie a USA podle Blaira usilovaly o druhou rezoluci RB OSN, i když Husajn jasně porušoval tu poslední 1441, která mu nařizovala plnou, bezpodmínečnou a okamžitou spolupráci s mezinárodními zbrojními inspektory. „Úmyslně zatajoval dokumenty a iráčtí vědci nemohli být vyslechnuti řádně,“ uvedl.

Jako jeden z hlavních důkazů citoval zprávy šéfa inspektorů Hanse Blixe. „Z toho bylo jasné, že je to ta samá hra se Saddámem jako v předchozích letech,“ řekl s tím, že mu Blix v soukromí řekl, že je obtížné zpovídat irácké vědce také proto, že by mohli být kvůli tomu odstraněni možná i se svými rodinami. „A co to značí o člověku, s kterým jednáme a chceme po něm, aby spolupracoval?“, opáčil Blair a doplnil: "Kdybychom ho a jeho syny nechal dál vést Irák, svůj zbrojní program by obnovil."

Cestu k druhé rezoluci podle něj zkomplikoval „opoziční“ blok Francie, Ruska a Německa v Radě bezpečnosti OSN. Rezoluci především vyloučila změna postoje Moskvy, která byla proti hrozbě vojenského zásahu v případě, že Husajn podmínky bude dál ignorovat.

Blair připustil, že na novou rezoluci nezbývalo moc času, ale lhůta by šla prodloužit. Nová vyjednávání s Rusy a Francouzi by ale znamenala, že by se záležitost s Husajnem vlekla další měsíce, což „by bylo složité“. Bushův postoj k Britům v té době byl: jestli chcete druhou rezoluci, můžete ji připravit. V té době už v Zálivu bylo velké množství amerických vojáků.

Podle něj bylo nutné, aby další rezoluce už přímo hrozila vojenským zásahem, jinak by neměla  smysl.

Blair nečekal poválečné násilí

Tony Blair také popřel, že by se opominulo řešení následné situace po válce, jak před ním uváděli jiní vyslýchaní. Hájil se, že se rychle vytvořila prozatímní správa a přechodná vláda a přizvaly se se všechny náboženské i etnické skupiny.

„Nevěděli jsme, že se Al-Káida a Írán do toho budou vměšovat,“ řekl. Po invazi začali v Iráku působit radikální sunnitské skupiny napojené na Al-Káidu a šíitské milice podporované Teheránem, což vedlo k eskalaci sektářského násilí.

Podle něj se ale na situaci průběžně reagovalo a měnila se strategie.

Blair dodal, že nechtěl, aby v zemi minoritní sunnité vládli většinovým šíitům, ale že se současně snažili nabídnou sunnitům šanci maximálně se na politice podílet. Sunnité, kteří ale se stávali oběťmi sektářských vražd, volby bojkotovali.

Blair odmítl vinu za civilní oběti

Blair zdůraznil, že většinu obětí nezabily koaliční síly. Byli to teroristé a sektáři, kteří se snažili ukončit proces stabilizace, uvedl bývalý premiér. Přiznal, že se mu občas zdálo, že v sunnitských oblastech, jako byla Fallúdža, postupovali Američané příliš tvrdě, zdůraznil ale, že je potřeba porazit tyranii teroristů. V této souvislosti opakovaně zmiňoval situaci v Afghánistánu


Chilcotova komise tento týden posuzuje zejména otázku, zda britská vojenská akce byla legální. Svědkové už vypověděli, že Blair souhlasil s podporou americké invaze téměř rok před jejím uskutečněním. Před porotou už mimo jiné stanul i bývalý Blairův mluvčí Alistair Campbell či exministr zahraničí Jack Straw. Jeho výpověď popřel jeho bývalý poradce Michael Wood, když řekl, že Strawa varoval, že invaze by byla nelegální a on mu odepsal, že to je příliš dogmatický postoj. [celá zpráva]
Ohledně invaze do Iráku a svržení brutálního režimu prezidenta Saddáma Husajna za cenu obrovských ztrát na životech a enormní nákladů panují rozporuplné názory. Většina Britů se domnívá, že Blair před invazí používal lživé argumenty. [celá zpráva]