Dnes jednadvacetiletou ženu jako desetiletou školačku unesl psychicky narušený Wolfgang Priklopil. Osm let ji držel ve sklepě svého domu. V srpnu 2006 se dívce podařilo uprchnout. Únosce poté spáchal sebevraždu.

Scénář k filmu napsal Peter Reichard. Režie se ujala Alina Teodorescuová. Kampuschová ve snímku o svém sklepním vězení mluví jako o "studeném, vlhkém, odporném a smradlavém" místě. I přesto Priklopilovi po jeho smrti "v sekundě vše už odpustila". Měla s ním "určitý druh slitování". Kdyby to prý neudělala, "dostala by se na dno i fyzicky a byla by plná nenávisti".

V pondělí na tiskové konferenci bylo podle DPA na mladé ženě vidět, že i víc než tři roky po svém útěku má velké problémy začít žít normální život. "Žiju úplně v ústraní a na veřejnosti se vůbec neukazuji," řekla Kampuschová. Vystupovala odtažitě a bez emocí. Svá slova dobře vážila.

Získala dům svého věznitele

Za tento svůj postoj si vysloužila v minulosti kritiku. Nepůsobila totiž nikdy jako ubohá oběť, která si zaslouží soucit, napsala DPA. Podle agentury se ale právě tohle od ní očekávalo. "Kdybych byla oběť, nikdy by mě nepřijali jako normálního člověka," říká mladá žena ve filmu a stěžuje si na rakouská média. Označila je za nestydatá, agresivní a nepřátelská.

Rakouská média spekulovala například o tom, že mohla mít s únoscem intimní vztah a že mohla mít sama na činu podíl. Tyto zprávy se objevily třeba poté, co Kampuschová získala Priklopilův dům. Uvedla, že Priklopilova matka si svou třetinu nemovitosti "už nechtěla nechat". Mladá žena objekt dostala jako část odškodného.

S únoscovou matkou se zatím ještě nikdy nesešla. V brzké době se na to ale chystá. Zjistila totiž, že by si Waltraud Priklopilová schůzku přála. "Myslím, že se kontakt uskuteční v příštích dvou měsících. Jsem celkem napnutá, jak to bude probíhat," řekla Kampuschová.