Článek
Podle knihy kontrarozvědka MI5 až do začátku sedmdesátých let nedokázala čelit sovětským špionům. Teprve v roce 1971 se MI5 podařilo aktivitu sovětských špiónů omezit, když bylo vypověděno přes sto sovětských diplomatů.
Kniha také zmiňuje, že se MI5 nepodařilo zlikvidovat cambridgeskou skupinu, která pracovala pro sověty. Až do roku 1982 MI5 nepřišla na to, že pátým členem skupiny je John Cairncross, byť ten už byl v roce 1964 jednou odsouzen za špionáž. Jeden z členů skupiny, Kim Philby, byl vysoce postaveným úředníkem špionážní služby MI6 a jednu dobu dokonce kandidát na jejího šéfa.
MI5 měla být použita proti odborářům
MI5 navíc od boje se špióny odváděly další úkoly. Ministerstvo obrany po MI5 v osmdesátých letech chtělo, aby monitorovala činnost mírových aktivistů. Za studené války byly vedeny spisy na tisíce levicových a mírových aktivistů.
Britská premiérka Margaret Thatcherová dokonce chtěla, aby MI5 jí pomohla řešit problémy se stávkujícími horníky. Chtěla, aby zasáhla proti „podvratným živlům“ z odborů, které rozdmýchávaly protesty. Tomuto tlaku ale MI5 dokázala úspěšně vzdorovat, hájila se tím, že odboroví vůdci nejsou teroristy ani špióny.
Profesor Andrew měl přístup ke 400 000 svazkům, které MI5 založila od svého vzniku v roce 1909, řadu informací ale nemohl použít.
Už dříve bylo z chystané knihy citováno, že MI5 protizákonně sledovala premiéra Harolda Wilsona, který stál v čele vlády v letech 1964 - 1970 a 1974 - 1976. Andrew napsal, že MI5 začala sledovat Wilsona od roku 1945 kvůli stykům se sovětskými diplomaty a obchodníky. Wilson se netajil podezřeními, že ho MI5 odposlouchává. [celá zpráva]