Irové znovu rozhodují o Lisabonu

Poslední průzkumy naznačovaly, že zastánci smlouvy získali dvojnásobný náskok před jejími odpůrci: pro dokument by mohlo hlasovat až 55 procent voličů, zatímco pro odmítnutí bylo jen 27 procent dotázaných.

Silná však zůstávala skupina nerozhodnutých – 18 procent. V posledních dnech před hlasováním se šířily obavy, že mezi nimi získávají pozice odpůrci smlouvy. „Je to znepokojující trend. Je to namířeno proti vládě,“ shrnul mluvčí opoziční irské labouristické strany.

Kabinet premiéra Briana Cowena je mimořádně nepopulární kvůli hluboké ekonomické krizi, do níž se země pod jeho vedením dostala. Nelze tak vyloučit riziko, že voliči využijí nynější hlasování, aby si s neoblíbenou vládou vyřídili účty. Cowen nicméně Irům připomněl, že svým hlasem mohou „vyslat silný signál tvůrcům pracovních míst a investorům, že Irsko zůstává v srdci Evropy“.

Nepopularita vlády ale posilovala nejistotu a nervozitu panující v Unii nad vyhlídkami referenda, které by v případě dalšího NE znamenalo definitivní konec pro těžce vyjednanou smlouvu.

Situace v zemi se ale proti loňsku výrazně změnila. Krize a stoupající nezaměstnanost těžce otřásly irskou sebedůvěrou. Evropa začala být najednou vnímána jako záchranná kotva, bez níž se Irsko nemůže obejít. Změnila se i kampaň před referendem. Už to nebyl jednostranný souboj, v němž tón udávali odpůrci smlouvy. Významné osobnosti, které byly k loňskému referendu lhostejné nebo hlasovaly proti, nyní agitovaly pro přijetí Lisabonu.

Patřil k nim kytarista skupiny U2 The Edge, básník a nositel Nobelovy ceny Seamus Heaney či přisprostlý šéf nízkonákladové letecké společnosti Ryanair Michael O’Leary, který nyní označuje odpůrce smlouvy za „zasrané blbce“. Na rozdíl od loňska smlouvu podpořili i farmáři, podnikatelé, veřejní zaměstnanci a představitelé církví.

Kritici Lisabonu jako Declan Ganley tvrdili, že dalším NE nemá Irsko co ztratit. Znovu se snažili využít tradičních obav o udržení neutrality, o nízké daně, práva pracujících a zachování zákazu potratů, které se uplatnily již při dřívějších referendech.

Hrát tuto kartu však bylo nyní těžké. Pod českým vedením totiž Unie v červnu Irsku závazně slíbila, že do těchto otázek zasahovat nebude a že všechny země budou mít i nadále místo v Evropské komisi, s čímž původně Lisabonská smlouva nepočítala.

Boj o voliče měl i evropský rozměr. Všechny irské domácnosti dostaly dopis protiunijní britské Strany nezávislosti (UKIP) vyzývající k odmítnutí dokumentu. Irské hlavní město naopak navštívila řada unijních politiků, kteří více či méně otevřeně agitovali pro smlouvu.

Ze strany odpůrců smlouvy zaznívaly hlasy, že pokud v nynějším hlasování nezíská smlouva větší podíl hlasů, než jakým byla loni odmítnuta, mělo by se konat ještě třetí referendum. To ale premiér Cowen jednoznačně odmítl.

I když v Irsku – na několika ostrovech v Atlantiku – byly do čtvrtku odevzdány teprve první stovky hlasů, pozornost evropských médií se už začala přesouvat na střední Evropu.

Listy jako polská Rzeczpospolita či European Voice začaly spekulovat, jak s očekávaným irským ANO naloží odpůrci smlouvy v Praze. European Voice v článku s titulkem Obnovená česká hrozba ratifikaci Lisabonské smlouvy skepticky uvádí, že i když Irové nyní dokument schválí, kvůli českým zdržovačkám nebude ratifikace do konce roku dovršena, jak se dosud očekávalo.

Polský deník soudí, že Česko by mohlo vyměnit podpis smlouvy za významné portfolio v Evropské komisi. „Jsem naprosto přesvědčen, že kdyby byl Klaus připraven prodat podpis za důležitého eurokomisaře, například pro energetiku nebo dopravu, Češi ho dostanou,“ řekl analytik Piotr Kaczyňski z bruselského Střediska pro výzkum evropské politiky. Kdyby ale Češi podpis blokovali, v Bruselu se podle listu „nikdo netají s tím, že zemí, která přijde o post (evropského komisaře), bude ČR“.

Česká velvyslankyně při EU Milena Vicenová označila nynější postoj vůči ČR v Bruselu „už za poměrně hodně vyhrocený“ na to, aby se podobné „obchody“ daly snadno dělat.