"Je samozřejmě fakt, že řada státníků nebo šéfů vlád vnímá ten průběh ratifikačního procesu v České republice s jistou nervozitou. A ta nervozita nepochybně bude sílit s tím, jak se bude blížit říjnová rada (summit), která se těm institucionálním otázkám bude věnovat," prohlásil po skončení čtvrtečního jednání český ministerský předseda Jan Fischer.

Právě v říjnu má EU jednat o Lisabonské smlouvě.

"Musím potvrdit, že byla velmi silná vyjádření některých premiérů, hlavně velkých států, že kdyby po pozitivním výsledku referenda v Irsku měl někdo snahu brzdit státy EU při aplikování lisabonské smlouvy, tak bude poškozovat vlastní národní zájmy. Myslím, že toto stanovisko bylo velmi silné," řekl slovenský premiér Robert Fico.

Jako jediní dokument odmítli v loňském referendu Irové, v jejichž zemi se nicméně 2. října uskuteční druhé hlasování. Kromě Irska zatím ratifikace neskončila v Německu, v Polsku a také v České republice. V Německu se očekává dokončení již brzy, v Polsku po případném schválení v Irsku.

Setkání kvůli G20

Zástupci zemí EU se sešli ve čtvrtek v Bruselu kvůli nadcházející schůzce G20. Chtějí si ujasnit společné pozice. Státy se například shodly na tom, že omezí odměny bankéřům a totéž bude na summitu G20 požadovat i po dalších státech.

Lisabonská smlouva
Dokument Evropské unie, který má reformovat její instituce po rozšíření unie na 27 zemí. Může platit, uznají-li ji všechny členské státy EU. V Irsku o ní loni v červnu rozhodovali v referendu a smlouva neprošla.
Na rozdíl od euroústavy, zamítnuté voliči v referendech v roce 2005, Lisabonská smlouva nenahrazuje všechny předešlé smlouvy, ale jen je upravuje či doplňuje. Smlouva mimo jiné:
- posiluje úlohu Evropského parlamentu a rozšiřuje postup spolurozhodování do nových oblastí.
- umožňuje větší zapojení národních parlamentů do činnosti EU, a to zejména díky novému mechanismu sledování toho, zda unie přijímá opatření pouze tam, kde je činnost na evropské úrovni efektivnější z hlediska požadovaných výsledků (zásada subsidiarity).
- zefektivňuje rozhodování tím, že rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě do nových oblastí.
- díky tzv. „občanské iniciativě“ bude moci jeden milión občanů z většího počtu členských států vyzvat Komisi k předložení určitých návrhů.
- vytváří dvě zcela nové funkce - stálého předsedu Evropské rady, občas označovaného za prezidenta EU, a jakéhosi společného ministra zahraničí, který skloubí funkce současné eurokomisařky pro vnější vztahy a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
Z dokumentu naopak vypadly ústavní symboly - společná hymna a vlajka.