Expert na astronautiku Antonín Vítek z Akademie věd to řekl s tím, že to sice není informace zcela nová, ale že je potřeba i tyto věci připomínat.

Nukleární nálož byla nakonec podle Vítka nahrazena "neškodnými" vědeckými přístroji, které měly během letu a na povrchu Měsíce měřit sluneční a vesmírné záření a magnetické pole v okolí Země i Měsíce.

Dopad Luny 2 na Měsíc 13. září 1959 byl ale tak tvrdý, že přístroje vyřadil z provozu. Sondě se přesto podařilo potvrdit zjištění Luny 1, že Měsíc nemá magnetické pole, což byl zajímavý vědecký objev, uvedl Vítek.

Sonda ale podle Vítka i tak plnila především vojenské a propagandistické cíle. Sovětští maršálové si ověřili, že ve vývoji raketové techniky už vědci postoupili natolik, že jsou schopni Měsíc "trefit". Byl to také varovně zdvižený prst. Svět a hlavně Spojené státy si měly uvědomit, že když jsou sovětské rakety schopny dopravit sondu na Měsíc, tak že také dokážou dopravit nukleární nálože za oceán do USA.

Britové byli instruováni, jak sondu sledovat

Aby se o úspěchu sovětské raketové techniky dověděla kapitalistická cizina a země třetího světa, předali sověti britským vědcům přesný návod, jak mají Lunu 2 pomocí radioteleskopu sledovat a "dosvědčit", že Měsíc skutečně zasáhla. To měl původně splnit záblesk při výbuchu nukleární nálože na Měsíci, který by bylo možné pozorovat ze Země.

Vítek si ale nedělá iluze ani o amerických vojenských kruzích. Až do roku 1960 podle jeho přesvědčení bylo prvořadým cílem sovětských, ale i amerických letů do vesmíru demonstrovat vyspělost raketové techniky a schopnost těchto supervelmocí dopravit nukleární hlavice na pozemské cíle. Vědecké zájmy byly druhořadé, poznamenal.

Vědecky zajímavější poznatky přinesla podle Vítka až Luna 3, která startovala z Bajkonuru už následující měsíc. Měla na palubě řadu přístrojů. Vyfotografovala například odvrácenou stranu Měsíce, kterou nelze ze Země pozorovat, poznamenal Vítek.