„Aquila potřebuje pozornost a konání summitu zde bude mnohem levnější než na Sardinii, a ušetřené prostředky se tak budou moci použít na zmírnění katastrof zemětřesení,“ hájí Berlusconi rozhodnutí, za které si vysloužil slova uznání i kritiky.

Zničený dům v Aquile

Zničený dům v Aquile

FOTO: Lucie Chvojková

Detail poničeného interiéru sutin v Aquile

Detail poničeného interiéru domu v Aquile

FOTO: Lucie Chvojková

Sutiny v ulicích v Aquile

Sutiny v ulicích

FOTO: Lucie Chvojková

Zničená ulice v Aquile

Zničená ulice v Aquile

FOTO: Lucie Chvojková 

Podle odpůrců tohoto kroku se Berlusconi především snaží získat body před volbami a chce použít oběti zemětřesení, které přišly o přístřeší, jako živý štít proti odpůrcům globalizace, jejichž protestní demonstrace se očekávají.

„Snad je to dobrý krok. Na město se rozsvítí reflektory celého světa. Doufejme, že nám ta pozornost přinese nějakou pomoc. Zatím to pro nás znamená nepříjemnosti, jako jsou kontroly a omezení přístupu i do těch částí, kam jsme už mohli,“ říká Sergio Broncchini.

„Potřebujeme silnice a objezdy?!

„Nevím, jestli rozšířená silnice spojující letiště Preturo se sídlem G8, dva kruhové objezdy a nový můstek přes řeku Aterno jsou právě tím nejpotřebnějším,“ říká další obyvatelka Aquily. Stavby vznikly díky investici 3,2 miliónu eur za rekordních 24 dní a za nasazení 60 bagrů.

„Nemáme navíc prakticky žádné informace. Když se chceme něco dozvědět, musíme si koupit noviny,“ stěžuje si Bruno Turindi, bělovlasý muž s plnovousem. Při zemětřesení se mu podařilo vyváznout z jednoho z domů v centru Aquily. Ve stanu bydlí společně s dalšími dvěma kamarády. „Nejhorší je čekání. Dny se nekonečně vlečou, není tu co dělat. Člověk pak příliš myslí na to, co se stalo. Zítra mám narozeniny, bude mi 67, ale slavit nebudu. Co bych taky slavil? Leda tak, že jsem ještě naživu,“ podotýká hořce.

Aquilané si na sběrných místech vybírají potřebné ošacení.

Aquilané si ve stanových táborech vybírají potřebné ošacení.

FOTO: Lucie Chvojková

Lidé stále žijí v provizorních stanech.

Lidé stále žijí v provizorních stanech.

FOTO: Lucie Chvojková

Stanové město v Aquile

Stanové město v Aquile

FOTO: Lucie Chvojková

Lidé, kteří přišli o bydlení, stále žijí ve stanových táborech.

Lidé, kteří přišli o bydlení, stále žijí ve stanových táborech.

FOTO: Lucie Chvojková

Někteří lidé z vesniček v okolí Aquily přespávají ve stanech nebo karavanech na zahradě. Jedním z nich je pan Giancarlo Centi z Pianoly. „Karavan nám darovali nějací lidé z Benátek, odkud pochází švagr. Přivezl ho sem dokonce plný jídla, které mu přinesli známí.“

Centi zachraňoval spící obyvatele ze sutin. „Když jsem tu noc utíkal na zahradu s rodinou, zaslechl jsem volání o pomoc od sousedů. Rozbil jsem strop a vytáhl ven mladý manželský pár. Měli tam nad sebou tak 30 cm prostoru, ani nevím, jak mohli takhle ve zdraví vyváznout.“

Návrat bude těžký

Místní s obavami sledují ubíhající čas. Je jasné, že návrat do normálního života bude delší, než se zdálo. I když je těžké určovat konkrétní termíny, jeden stanovila sama příroda. Situaci je třeba vyřešit do října, kdy v oblasti zavládne chladné počasí. Město leží v nadmořské výšce 800 metrů a patří k nejchladnějším italským městům.

Popraskané zdivo na domě v Aquile

Popraskané zdivo na domě v Aquile

FOTO: Lucie Chvojková

Na periferiích Aquily už bagry připravují prostor pro montování dočasných dřevěných domovů pro její obyvatele. Urbanistická tvář historického města se změní, ale to v tuto chvíli nikdo neřeší. Vláda tvrdí, že lidem předá dočasné dřevěné domovy ještě v září. Pokud svůj slib splní, bude pro Aquilany summit G-8 znamenat přestávku před druhým poločasem, na jehož konci, jak doufají, budou mít alespoň střechu nad hlavou.