Italům se podařilo přeměnit stavbu dřeva, aniž by ho zbavili přirozené struktury. Nejprve dřevo zahřáli, aby ho zbavili vody a proteinů a zůstala jim uhlíková kostra dřevní hmoty. Tu potom v reakci s oxidem uhličitým, kyslíkem  a sloučeninou vápníku přeměnili v bílý materiál chemicky nerozeznatelný od kosti.

Na materiál s póry a kanálky si podle studie publikované v Journal of Materials Chemistry tělo zvykne mnohem snadněji než na kostní náhrady z titanu a dalších syntetických materiálů. Póry zajišťují látkovou výměnu buněk a kanálky vlásečnicím opětovný vrůst do kostní stavby. Výhodou dřevního materiálu je také jeho schopnost odolat tlaku.

Nový materiál je zatím vhodný spíše na vyplňování po odstranění kostních nádorů či při vážných zlomeninách. Má totiž více charakter vnitřní kostní dřeně než pevné vnější okostice. Kvality nového materiálu však nabízejí i další možnosti širšího průmyslového využití.