Generál jednal „vědomě a záměrně, aby zatajil pravdu“, konstatovala porota. Ta společně s generálem odsoudila další dva vojenské lékaře v hodnosti majora a kapitána, kteří vyvázli s polovičním trestem.

Při neštěstí, jež se odehrálo na černomořském pobřeží Turecka, přišlo o život celkem 62 vojáků a třináctičlenná posádka tvořená Ukrajinci a Bělorusy. Letadlo typu Jak-42 k přepravě vojáků z Afghánistánu v rámci střídání sil si totiž španělská armáda najala na Ukrajině.

Pozdější analýzy DNA prokázaly, že Navarrův tým zhruba polovinu vyproštěných těl identifikoval s nedbalostí a totožnost mrtvých prý jen odhadoval. Předání nesprávných ostatků pozůstalým ohodnotil soud jako „falšování úřední listiny“. Po státním pohřbu musely být oběti exhumovány a nově identifikovány, aby je rodiny mohly pochovat pod správným jménem.

Příbuzní se dožadovali také postihu pro tehdejšího ministra obrany Federika Trilla. Podle jejich názoru ministr nařídil spěšné provedení identifikace, aby bylo možné včas připravit státní pohřeb.

Navarro obvinění své osoby ze zfušované identifikace vojáků označil za neopodstatněné a snažil se odpovědnost přenést na turecké soudní lékaře. Ti ale před soudem generálovo nařčení odmítli.