Rusové začali poprvé uvažovat o likvidaci Hitlera na podzim 1941, kdy se nacistická vojska blížila k Moskvě. Druhé oddělení NKVD, které se zabývalo diverzí, tehdy dostalo za úkol provést atentát na Hitlera v případě, že by hlavní město padlo a Hitler sem přijel triumfovat. Nacisté však byli v zimě 1941 u Moskvy poraženi.

O nic úspěšnější nebyl ani pokus provést atentát na německém velitelství u ukrajinské Vinnice. Přípravy začaly na podzim 1943, jenže už v říjnu téhož roku tam Hitler přestal jezdit.

Snad nejzajímavější byl pokus zlikvidovat Hitlera přímo v Berlíně, o němž napsal ruský list Komsomolskaja Pravda. NKVD se v tomto případě pokusila využít zrádce. Byl jím umělec Vsevolod Blumental-Tamarin, který na podzim 1941 přešel k nacistům a začal pro ně pracovat jako propagandista a později jako jeden z předáků Ruského výboru, který se snažil z ruských zajatců postavit oddíly proti Stalinově armádě.

Akci měli provést bělogvardějci

V lednu 1942 zajali Němci Blumentalova synovce Igora Miklaševského, který se ihned hlásil ke svému strýci a ke spolupráci s nacisty. To totiž dostal za úkol jako tajný agent NKVD.

Po několika měsících v koncentráku, kdy nacisté prověřovali jeho věrohodnost pomocí provokatérů i inscenováním popravy, byl Miklaševskij na jaře 1942 propuštěn a zařazen do protisovětské Východní legie. To už se o něj začal starat Blumental-Tamarin: povolal jej do Berlína a dal mu práci u Ruského výboru.

V Berlíně na Miklaševského čekali další agenti. K nim prý patřila i německá státní umělkyně Věra Čechovová, která měla zajistit přístup k Hitlerovi. Jako přítelkyně Evy Braunové k tomu měla největší šanci. O likvidaci se pak měl postarat Miklaševskij a tři bělogvardějští důstojníci, kteří během ruské občanské války 1918–1922 bojovali proti bolševikům a po porážce emigrovali. Do německého hlavního města dorazili z území Jugoslávie.

Opakované NE

Přípravy na atentát probíhaly déle než rok. Za tu dobu se změnila vojenská i politická situace . Přišel Stalingrad a Kursk. Rusové už nebojovali o přežití, ale začali sahat po vítězství. Rozpad protiněmecké koalice a podpis separátních dohod mezi Němci a západními Spojenci by jejich triumf mohl zhatit.

Což ale nehrozilo, dokud Hitler žil. Byl nepřítelem, s nímž se už nikdo nechtěl a ani nemohl pokoušet o dohodu. Pokud by ale zmizel ze scény, mohla se situace změnit. Tyto úvahy zřejmě vedly k tomu, že Stalin atentát na Hitlera v roce 1943 nechal  zastavit. Když se  pak NKVD ještě jednou – v roce 1944 –  pokusila od vládce Kremlu získat pro fyzickou likvidaci Hitlera souhlas, opět to jednoznačně odmítl.