Komentář nazvaný Přemíra vůdců hned v úvodu poukazuje na absurdní situaci, kdy při společném brífinku představitelů EU a USA zastupovali Unii hned tři politici. Vedle českého předsedy Mirka Topolánka byl přítomen ještě jeho švédský nástupce Fredrik Reinfeldt a předseda Evropské komise José Manuel Barroso.

Týdeník zmiňuje "nevýrazné poznámky" úřadujícího českého premiéra Mirka Topolánka, kterého během návštěvy zastínil český prezident Václav Klaus. "Byl náležitě odsunut stranou: čas vyhrazený na jeho setkání s Obamou byl omezen na minimum a musel se o něj podělit s českým prezidentem Václavem Klausem, intrikánem, jemuž je svržení Topolánkovy vlády připisováno," napsal týdeník.

Kromě demise byla Topolánkova pozice vůči Baracku Obamovi oslabena, když označil jeho ekonomický plán za cestu do pekel, tvrdí se v komentáři.

ČR si podle Economistu podřezala větev. "Členské země musí co nejdřív ratifikovat Lisabonskou smlouvu, která vytváří funkci prezidenta EU, takže malé, nekompetentní země jako Česká republika již nebudou mluvit za Evropu," nastínil týdeník náladu v Bruselu.

Předsednictví bylo zpočátku úspěšné

The Economist přitom přiznává českému předsednictví počáteční úspěchy, a připomíná, že kritika z Paříže byla nejsilnější ještě před tím, než Češi zasedli do předsednického křesla.

"Bohužel, doba pro obhajování českého předsednictví pominula. Postarala se o to provinční krátkozrakost českých politiků," uvádí The Economist." Pokud nastoupí vláda technokratů, bude české předsednictví politicky mrtvé, i když Češi budou fyzicky předsedat unijním schůzím. Uprostřed světové krize dalších 26 vlád nedovolí jmenovaným byrokratům, aby určovali program," zdůraznil The Economist.

Ani silný prezident EU vše nevyřeší

Podle komentáře dění v ČR jasně nahrává eurokratům v Bruselu, kteří by chtěli stálého předsedu EU. Podle časopisu však ani stálý předseda vše nevyřeší, naopak představuje další hrozbu.

"S tím, jak české předsednictví zažívá smrtelné křeče, bude mnoho lidí tvrdit, že Evropu spasí jen prezident. Na místě je ale skepse. Vnitřní spory EU nezmizí jen proto, že bude v předsednickém křesle mocný politik. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy nyní možná vyvolává nostalgii, ale mnoho vlád si oddechlo, když jeho předsednictví skončilo," napsal The Economist.

"V čele se Sarkozym hrozila Unii dvourychlostní Evropa víc, než se některým lidem líbilo. To samé platí i pro zahraniční vztahy. Evropští a američtí vůdci mají neshody, protože se v některých záležitostech prostě neshodnou, a ne kvůli tomu, jak organizují své summity," zdůraznil britský týdeník.

Zvažoval také, jak by vypadala Evropa za prezidentsví Tonyho Blaira. Ten by podle něj mohl více tlačit na rychlejší řešení plynové krize, ale těžko by lépe uspěl v tom, aby EU dotlačil k přijetí Turecka, k vyslání posil do Afghánistánu nebo ke změně pohledu jednotlivých zemí na řešení finanční krize.