Británie byla při invazi do Iráku v roce 2003 hlavním spojencem Spojených států. Spojenci zdůvodňovali krok potřebou svrhnout tamní diktaturu, zlikvidovat irácké zbraně hromadného ničení a umožnit Iráčanům demokracii. Zbraně hromadného ničení se však po dobytí Iráku nenašly a země se dostala na pokraj občanské války.

Válka byla u Britů velmi neoblíbená a stala se jedním z důvodů předčasného odchodu tehdejšího premiéra Tonyho Blaira. Ten poslal na pomoc Američanům 45 000 mužů. Podle údajů agentur v irácké misi zemřelo nejméně 177 příslušníků britských jednotek.

Blairův nástupce Gordon Brown vždy říkal, že případné vyšetřování bude možné až po návratu sil domů.

Opozice chce vyšetřování hned

Opoziční konzervativci i tak ale rozhodnutí vlády zkritizovali, že není nic, co by mělo bránit okamžitému vyšetřování. Stínový ministr zahraničí William Hague sdělil, že je „žalostnou chybou“, že úplné vyšetřování ještě nebylo zahájeno. Další opoziční strana, liberální demokraté uvedla, že vyšetřování by mělo být veřejné.

  

Britský soud v lednu nařídil vládě, aby zveřejnila záznam ze schůzek projednávajících legalitu irácké invaze. Brownův kabinet to v únoru odmítl s tím, že zveřejnění protokolů by více zkomplikovalo práci vlády, než posloužilo zájmům veřejnosti. Ministr vnitra Jack Straw přitom ujistil, že rozhodnutí vstoupit do války bylo pečlivě prošetřováno a že vláda ho musela vysvětlovat před poslanci i jinde.

Sporné otázky

Při zasedáních britské vlády krátce před zahájením války šlo hlavně o otázku, zda invaze bez mandátu Organizace spojených národů bude v souladu s mezinárodním právem.

Zveřejnění záznamů by mohlo vnést světlo do toho, zda premiér Blair věděl o dokumentu, jenž vyjadřoval pochybnosti nad útokem na Irák bez zmocnění OSN.

Vyšetřování by ale také mělo prošetřit, jak se užívaly informace zpravodajských služeb, protože právě na jejich základě se opakovalo nepodložené tvrzení o tom, že Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení, a nakolik bylo naplánováno, co dělat po válce.