Tým vědců z francouzské Komise pro atomovou energii v Paříži porovnal údaje ze 342 meteorologických stanic od sedmdesátých let po současnost a zjistil, že četnost úkazů snížené viditelnosti klesla o polovinu.

Podle vedoucího výzkumu Roberta Vartauda se tento trend podílí na nárůstu teplot v Evropě, jelikož s úbytkem mlh se povrch kontinentu vystavuje přímému působení slunečních paprsků.

Mlhu rozptýlily zákony o emisích

Od sedmdesátých let se teplota Evropy zvyšuje každých deset let o půl stupně Celsia, zatímco globální průměr činí zhruba 0,3 stupně Celsia. Výzkum prokazuje, že úbytek mlžné clony přispívá ke kontinentálnímu oteplování z 20 až 30 procent. „Masivní úbytek jevů snížené viditelnosti napříč Evropou názorně představuje skutečnou změnu,“ uvedli vědci v prestižním vědeckém magazínu Nature Geoscience.

Tyto změny se týkají všech ročních období, zároveň však záznamy meteorologických stanic dokazují, že od přelomu století se trend zpomaluje. Vědci to dávají do souvislosti se zákony, které od sedmdesátých let začaly regulovat emise oxidu siřičitého.

„Má to logiku. Mračna se formují okolo částic prachu v ovzduší, takže čistší vzduch dělá čistší nebe. Vrátíte-li se do padesátých let, uvidíte mléčnou londýnskou mlhu, která se tvoří kolem značného množství nečistot, jež lidi vypouští komíny ze spaloven uhlí,“ sdělil deníku The Guardian mluvčí britského Meteorologického úřadu Dave Britton.