Článek
Irák se na konci roku tábor střežený Američany rozhodl uzavřít a uvedl, že lidé, kteří v něm žijí, musejí opustit irácké území. Buď se mají vrátit do vlasti, nebo najít azyl v třetích zemích. Rozhodnutí vlády iráckého premiéra Núrího Málikího potvrzuje obavy, že se tento šíita sbližuje s Íránem.
„První návrh nepřipadá v úvahu,“ uvádí Hossein Abedini z londýnské kanceláře zastřešující Národní radu odporu v Íránu. Organizace v Londýně Novinkám vysvětlila proč: „Ajatolláh Chomejní vydal na hnutí fatvu, která je stále platná - prodloužil ji jeden z jeho zástupců.“ Podle Abediniho se obětí íránského režimu stalo asi 120 000 členů organizace, přičemž třicet tisíc jich bylo pověšeno po vydání fatvy, která zabití členů PMOI automaticky ospravedlňuje. Zdůraznil, že proti likvidaci členů PMOI se ve světě neprotestovalo, protože organizace byla považována za teroristickou. A kvůli tomu také její členové nemohou najít azyl ve většině zemí EU.
Sám Hossein Abedini poznal, jak nebezpečný dokáže být íránský režim. Spáchali na něj atentát, když byl v Turecku a snažil se pro hnutí zajistit pomoc. „Když jsem jel autem, přepadli mě. Zasáhli mě do hrudi a prostřelili mi játra. Když mi přiložili zbraň k hlavě, tak se zbraň zasekla,“ sdělil Novinkám a dodal, že tím snaha zlikvidovat ho neskončila. Byl převezen do nemocnice, kde se ho snažili dostihnout. „Nemocnice přijala falešný telefonát od policie. Naštěstí byla pečlivě střežena, protože v ní ošetřovali i matku tureckého prezidenta,“ vysvětlil, jak unikl.
Boj o vyškrtnutí ze seznamu teroristických organizací EU
Zatímco v Británii PMOI, která je jádrem povolené Národní rady odporu v Íránu, jež sestavila exilovou vládu, dosáhla loni velký úspěch - soud nejvyšší instance rozhodl, že zařazení této organizace na seznam teroristických organizací bylo chybným krokem, EU ji ze seznamu navzdory několika dalším soudním rozhodnutím nevyškrtla. Poslední výrok vydal soud 4. prosince. Francie k vyškrtnutí nepřistoupila a 17. prosince to odložila - de facto to nechala na Praze. Paříž přitom zažila v létě masovou demonstraci pořádanou íránskou opozicí, které se účastnilo na 70 000 lidí.
Hossein Abedini a další aktivista Národní rady Haníf Asyabani zdůrazňují, že jde o poněkud paradoxní situaci, kdy za teroristickou je považována jak opozice, tak íránský režim kvůli své snaze obohacovat uran, což by mohlo vést až k možnosti získat atomovou bombu.
Lidoví mudžáhidové vznikli v roce 1965 jako opozice vůči šáhinšáhovi Rézovi Páhlavímu. Po jeho svržení v roce 1979 se však organizace dostala do sporu s režimem ajatolláha Chomejního. Po masových demonstracích začaly perzekuce členů opozice. Její představitelé prchali nejprve do Francie a od roku 1986, když už byl Írán ve válce s Irákem, právě do Iráku. Husajnův režim jim nabídl azyl a využil jejich služeb v bojích.
V roce 2001 se však lidoví mudžáhidové vzdali ozbrojeného boje a po invazi USA do Iráku v roce 2003 odevzdali své zbraně. Jejich odchod z Iráku požadovala v roce 2003 Američany dosazená vládní rada. Nikdy však odejít nemuseli. Nad táborem mají dozor Američané.
Íránská opozice tvrdí, že právě ona je alternativou k současnému teokratickému režimu v Íránu a že je schopna nastolit demokracii.
PMOI nechce válku a ani appeasement
Íránská opozice odmítá obě v současné době prosazované politické přístupy k Íránu, tedy jak ozbrojenou intervenci, tak politiku appeasementu. „Vojenská invaze by byla tragédií, jsme proti válce. Appeasement znamená. že vše zůstane při starém a íránský režim bude dále rozvíjet svůj jaderný program a dál podporovat Hamás i Hizballáh,“ varuje Haníf Asyabani.
Podle PMOI je přitom současná pozice iránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda slabá, protože už má ve vládě podporu rozdílem jen jediného hlasu. Na druhé straně ale zdůrazňují, že ani pád Ahmadínežáda neznamená automaticky konec, protože v zemi rozhoduje rada ajatolláhů, kteří právě celkem neznámého teheránského starostu vytáhli před volbami.