Ve prospěch lisabonské smlouvy se vyjádřila výrazná většina švédský poslanců, a to 243 ze 349, informovala ČTK.

Zatím smlouvu schválily parlamenty 24 zemí. Jako jediné ji odmítlo Irsko, kde se jako v jediném státě unie rozhodovalo o složitém a těžce dojednávaném právním textu v referendu. Proces ratifikace nebyl dokončen ani v Německu, ačkoli parlament smlouvu schválil. Její odpůrci totiž podali stížnost k ústavnímu soudu a prezident Horst Köhler odmítl dokument podepsat, dokud soud nerozhodne.

Také v České republice závisí termín schvalování lisabonské smlouvy na rozhodnutí Ústavního soudu, který posuzuje, zda je dokument v souladu s českým právním řádem.

Schválení smlouvy prosazuje premiér Mirek Topolánek. Dokonce se nechal slyšet, že chce zavázat zákonodárce strany, aby pro ni hlasovali. Někteří zástupci ODS jsou ale proti. Například kandidát na předsedu strany Pavel Bém ve čtvrtek navrhl, aby ČR během svého předsednictví vypracovala jiný text smlouvy.

Kriticky se vyjadřuje i prezident Václav Klaus.

Lisabonská smlouva
Dokument Evropské unie, který má reformovat její instituce po rozšíření unie na 27 zemí. Může platit, uznají-li ji všechny členské státy EU. V Irsku o ní v červnu rozhodovali v referendu a smlouva neprošla.
Na rozdíl od euroústavy, zamítnuté voliči v referendech v roce 2005, Lisabonská smlouva nenahrazuje všechny předešlé smlouvy, ale jen je upravuje či doplňuje. Smlouva mimo jiné:
- posiluje úlohu Evropského parlamentu a rozšiřuje postup spolurozhodování do nových oblastí.
- umožňuje větší zapojení národních parlamentů do činnosti EU, a to zejména díky novému mechanismu sledování toho, zda unie přijímá opatření pouze tam, kde je činnost na evropské úrovni efektivnější z hlediska požadovaných výsledků (zásada subsidiarity).
- zefektivňuje rozhodování tím, že rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě do nových oblastí.
- díky tzv. „občanské iniciativě“ bude moci jeden milión občanů z většího počtu členských států vyzvat Komisi k předložení určitých návrhů.
- vytváří dvě zcela nové funkce - stálého předsedu Evropské rady, občas označovaného za prezidenta EU, a jakéhosi společného ministra zahraničí, který skloubí funkce současné eurokomisařky pro vnější vztahy a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
Z dokumentu naopak vypadly ústavní symboly - společná hymna a vlajka.