Rozhodnutí soudce Garzóna je reakcí na žádosti sdružení rodin obětí z řad republikánů, aby justice vyšetřila zmizení jejich blízkých za občanské války v letech 1936-1939 a za frankistické diktatury v letech 1939-1975. Aby lokalizovala jejich těla a aby osvětlila okolnosti jejich smrti.

Lorca byl zastřelen měsíc po Frankově povstání proti republikánské vládě v srpnu 1936 za to, že sympatizoval s levicí a byl homosexuál. O otevření hrobu usilovali příbuzní dvou obětí, jejichž mrtvá těla skončila vedla básníkova. Pozůstalí chtěli mrtvé důstojně pochovat. Lorcova rodina se kroku léta bránila, své námitky stáhla teprve nedávno.

Garzónovo vyšetřování
Vyšetřovat zločiny frankismu je překvapivým rozhodnutím španělské justice. Dosud jakémukoli takovému vyšetřování bránil zákon o amnestii odhlasovaný v roce 1977.
Garzónův krok uvítala velmi kladně sdružení rodin obětí, Sdružení pro uchování historické paměti (ARMH), které jej označilo ha historický, i španělská pobočka Amnesty International.
Soudce právně zdůvodnil své rozhodnutí tím, že zmizení osob tvoří podle tehdy platného trestního zákona skutkovou podstatu trestného činu "trvalého protizákonného zadržování", které nepodléhá promlčení.
Tento trestný čin spadá podle Garzóna pod zločiny proti lidskosti. Odhaduje, že se jeho vyšetřování týká zmizení 114 266 osob v době od 17. července 1936 do prosince 1951.
Soudce požaduje úmrtní listy generála Franciska Franka a 34 vysokých činitelů jeho režimu, aby oznámil, že proti nim nebude již vedeno soudní stíhání. Naopak žádá ministerstvo vnitra o identifikaci hlavních vůdců falangy, extrémně pravicové organizace podporující Franka, z let 1936-1951, aby proti nim mohl zahájit řízení, pokud jsou dosud naživu.