Přijetí smlouvy se očekávalo. Konzervativci se snažili hlasování na poslední chvíli odložit. Argumentovali patovou situací po odmítnutí smlouvy Iry. Smlouva totiž neplatí, jestliže ji neschválí všechny členské státy. Opozice nicméně svůj argument neprosadila.

Lisabonská smlouva je nástupkyní tzv. euroústavy, kterou v roce 2005 zamítli Francouzi a Nizozemci. Smlouvu již ratifikovala většina zemí, v některých státech včetně České republiky se na její přijetí teprve čeká. V ČR bude dokument na popud vládních občanských demokratů ještě posuzovat Ústavní soud.

V Evropské unii panují neshody ohledně dalšího postupu po irském neschválení. Většina představitelů je pro pokračování ratifikace. S tím nesouhlasí například předseda britských konzervativců David Cameron či český prezident Václav Klaus.

Lisabonská smlouva
Na rozdíl od euroústavy nenahrazuje všechny předešlé smlouvy, ale jen je upravuje či doplňuje. Smlouva mimo jiné:
- posiluje úlohu Evropského parlamentu a rozšiřuje postup spolurozhodování do nových oblastí.
- umožňuje větší zapojení národních parlamentů do činnosti EU, a to zejména díky novému mechanismu sledování toho, zda unie přijímá opatření pouze tam, kde je činnost na evropské úrovni efektivnější z hlediska požadovaných výsledků (zásada subsidiarity).
- zefektivňuje rozhodování tím, že rozšiřuje hlasování kvalifikovanou většinou v Radě do nových oblastí.
- díky tzv. „občanské iniciativě“ bude moci jeden milión občanů z většího počtu členských států vyzvat Komisi k předložení určitých návrhů.
- vytváří dvě zcela nové funkce - stálého předsedu Evropské rady, občas označovaného za prezidenta EU, a jakéhosi společného ministra zahraničí, který skloubí funkce současné eurokomisařky pro vnější vztahy a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku.
Z dokumentu naopak vypadly ústavní symboly - společná hymna a vlajka.