Jako oběť si prý Fritzl vybral Elisabeth proto, že mu velmi připomínala jeho matku, kterou prý obdivoval. „Moje touha mít s Elisabeth sex, byla stále silnější,“ řekl podle advokáta Fritzl, jenž ale odmítl obvinění, že by dceru zneužíval už od jejích jedenácti let.

„Věděl jsem, že Elisabeth nechtěla to, co jsem s ní dělal... Moje nutkání, že konečně mohu udělat zakázanou věc, bylo ale příliš velké,“ tvrdil dále Fritzl Mayerovi během jejich rozhovorů.

Mandant prý Mayerovi dále řekl, že si přál, aby Elisabeth měla děti a že se na potomky těšil. Každým týdnem ale byla jeho situace „více a více zapletená“. Fritzl údajně zvažoval, že by Elisabeth pustil na svobodu, ale nebyl prý schopen se rozhodnout. „Bál jsem se zatčení,“ tvrdí Fritzl.

Postupem času se pro něj stával jeho „druhý život“ ve sklepním vězení stále více samozřejmostí. Zopakoval také, že pokud by se mu v té době něco stalo, elektricky ovládané železobetonové dveře bunkru by se po určité době samy otevřely.

„Vždy, když jsem bunkr opouštěl, jsem aktivoval relé s časovým spínačem. Kdybych zemřel, Elisabeth i děti by byly volné,“ citoval Mayer Fritzlova slova.