Dnes pětačtyřicetiletou Lydiy Gouardovou otčím zneužíval a týral 28 let. Její utrpení skončilo až v roce 1999, když zemřel. Otčím ji zneužíval od jejích osmi let. Dosud má na těle patrné jizvy od bití a popálenin na rukou, nohou i na krku, které ji otčím způsobil horkou vodu a kyselinou chlorovodíkovou. Týral i její sestru.

Několikrát z domu utekla, ale policie ji vždy vrátila. Policie jí nevěřila, protože byla malá, i když jim říkala o týraní. „Řekla jsem jim, že mě ubližuje. Byla jsem ale malá. On mě ubližoval a já jsem chtěla, aby ho požádali, aby toho nechal. Tohle jsem jim často říkala,“ sdělila listu Le Parisien.

Její macecha věděla, že je dívka zneužívaná. Nedávno byla odsouzena na čtyři roky do vězení ve veřejně nepřístupném procesu za to, že neoznámila trestný čin.

Na rozdíl od Elizabeth Fritzlové nebyla Lydia vězněna, ale nebylo dovolené jít mimo domov a často byla přivázaná v podkroví. „Bála jsem se kontaktu s vnějším světem. Fo smrti svého otce jsem to považovala za normální. Utíkala jsem, jen když mne bil příliš silně," říká.

Během života v náhradní rodině porodila mezi lety 1982 a 1993 šest dětí. První měla ve dvaceti letech.

Do školy nikdy nechodila a neuměla číst. Až její partner Sylvian jí pomohl poznat skutečný život.

Elisabeth prostřednictvím listu Le Parisien vzkazuje: „Chtěla bych, aby byla mojí přítelkyní. Cítila bych se míň sama.“ Na závěr dodává: „Možná jsou i další jako ona. Ve vesnicích, kde lidé zavírají okenice.“