„Jsem si stoprocentně jistý. Dělali jsme si ankety, jejichž výsledky nám s absolutní jistotou zaručují vítězství,“ prohlásil 71letý Berlusconi, jenž vedl vládu už v roce 1994 a poté i v letech 2001 až 2006. Hity jeho volebního programu jsou nižší daně, zvýšení minimálních důchodů a rozvoj infrastruktury.

Berlusconi stojí v čele středopravého uskupení Lid svobody (PdL), v němž jsou kromě jeho strany Vzhůru Itálie (FI) zastoupeny také postfašistické Národní sjednocení bývalého ministra zahraničí Gianfranka Finiho a populistická Liga severu (LN) Umberta Bossiho, která svůj někdejší požadavek na odtržení bohatší severní části Itálie od chudšího Jihu změnila na snahu o větší autonomii regionů.

Dvaapadesátiletý Veltroni, bývalý římský starosta a šéf nově založené levostředové Demokratické strany (PD) tvořené bývalými komunisty a levicovými katolíky, je optimistou a zklamání Italů z dosavadní dvouleté vlády odstupujícího premiéra Romana Prodiho si hlavu nedělá. „Dočkáme se překvapení,“ řekl na adresu posledních průzkumů, jejiž výsledky naznačovaly, že levice dřívější až patnáctiprocentní náskok tábora Berlusconiho srazila na pět až devět procent.

Veltroniho inspiroval Obama

Klíče do římského paláce Chigi, premiérského sídla, chce Veltroni dobýt příslibem „obnovy Itálie“ a také příslibem, že jeho kabinet bude mít dosud největší zastoupení žen. Velmi mu imponuje kandidát amerických Demokratů na prezidentský úřad Barack Obama, od nějž si vypůjčil i slogan Yes, we can! (Ano, můžeme vyhrát!).

Walter VeltroniWalter Veltronifoto: Reuters/Stefano Renna/Agnfoto

Ať už však v čele 62. poválečné italské vlády stane kdokoli, bude muset řešit závažné problémy. I přes četné razie proti mafii se policii a justici nedaří zásadně omezit rozbujelou korupci. Důkazem je i dosud ne zcela zažehnaná krize kolem odpadového hospodářství v Neapoli a titulní stránky novin před volbami vydatně plnil i skandál kolem dioxinu v mozarelle a pančování levných vín.

Znepokojivá je i ekonomická situace: Itálii, členovi skupiny G8, hrozí nulový hospodářský růst a rekordní deficit veřejných financí. Neméně aktuální je i neoslabující vlna ilegální imigrace, proti níž zejména Berlusconi slibuje přísnější postup.

A další potíž hrozí hned po volbách: politická nestabilita v důsledku téměř patové situace, jako tomu bylo i před dvěma lety a což nakonec zlomilo vaz i Prodimu, když mu jedna menší koaliční strana vypověděla poslušnost.

Pravice varuje před podvodem

Itálie bude novou sněmovnu a také senát i tentokrát volit podle systému poměrného zastoupení. Zákon na poslední chvíli prosadil ještě Berlusconi koncem roku 2005, aby zmírnil těžkou porážku, která mu hrozila na jaře 2006. Hlasy volající po změně pravidel před nynějšími předčasnými volbami odmítal, zřejmě proto, aby levice neměla čas se vzpamatovat z pádu Prodiho.

Problém volebního systému tkví zejména v tom, že dává velký prostor malým stranám, neúměrný jejich volebnímu výsledku. Ty pak mohou „vydírat“ větší strany. Bonusy pro vítězná uskupení, která se udělují v obou parlamentních komorách, situaci příliš neřeší.

Úskalí volebního sytému i těsný výsledek z roku 2006, kdy si poražená pravice vynutila přepočítání části hlasovacích lístků, vedou oba tábory k maximální obezřetnosti. Berlusconi šel tak daleko, že obvinil levici z přípravy „masivního volebního podvodu“, jako to prý udělala už před dvěma lety.

Veltroni nařčení odmítl. „Kdo mluví o volebním podvodu, neměl by Itálii vládnout. Berlusconi varuje před volebními podvody pokaždé, když se obává porážky.“