Francouzské úřady musely původní rozsudek přizpůsobit, protože v zemi galského kohouta trest nucených prací neexistuje. Postup Francie vyplývá i ze smlouvy s Čadem, v níž se obě země zavázaly respektovat rozsudky justice druhého státu v případě, že odsouzení požádají o odpykání trestu ve své vlasti.

Zoeina archa tvrdila, že chce dopravit děti, údajné sirotky z válkou postiženého súdánského Dárfúru, do náhradních rodin ve Francii a Belgii. Pracovníci OSN ale zjistili, že většina z těchto dětí pochází z Čadu a mají své rodiny. Čadská justice to označila za pokus o únos.

Francouzská vláda se od operace Zoeiny archy distancovala, vyvinula však značné diplomatické úsilí o vydání odsouzených k odpykání trestu do vlasti. To se podařilo. Obhájci a příbuzní odsouzených se ale dožadovali, aby Francie verdikt nerespektovala vzhledem k tomu, že proces v Čadu podle nich nebyl regulérní. Čad je podle nich navíc zemí, která nerespektuje lidská práva.