Tým vedený Bernardem Devauchellem prozradil, jaké pokroky pacientka od té doby udělala.

Už po šesti měsících obličej citlivě reagoval na lehké doteky a tepelné změny. Psychicky se s novou tváří vyrovnávala tím, jak se zlepšovaly funkce transplantovaných částí tváře.

Deset měsíců po operaci, která trvala 15 hodin, dokázala pacientka zcela zavřít rty a za další dva měsíce mohla zcela normálně jíst a pít. Rok a půl po zákroku se Dinoireové vedlo celkově dobře a neměla již obavy vyjít na ulici nebo jít na setkání s přáteli.

Vyskytly se však i kritické momenty. Organismus pacientky totiž chvílemi tkáň dárkyně odmítal a až masivním nasazením léků se tuto reakci podařilo zvládnout.

Souhlaste s darováním orgánů, vyzvala Dinoireová

Letos v červenci v jednom interview Dinoireová vyzvala lidi k dárcovství orgánů. „Každý by měl o tom uvažovat. Když se o tom nikdy nemluví, rodina (pozůstalého, potenciálního dárce) pak nenajde sílu, aby dala souhlas,“ řekla Dinoireová.

Dnes čtyřicetiletá Dinoireová utrpěla v květnu 2005 vážný úraz, když doma náhle omdlela. V panice ji pokousal její vlastní pes a znetvořil jí obličej. Jakmile se probrala z bezvědomí, chtěla si zapálit cigaretu, ale marně se pokoušela zasunout ji mezi chybějící rty. Celý rozsah zranění si uvědomila až ve chvíli, kdy se podívala do zrcadla. Při operaci jí lékaři transplantovali nos, ústa, bradu a část tváře jiné ženy, jejíž mozek již odumřel.