K případu, během nějž justice na žádost rodičů vůbec poprvé posvětila v případě dětského pacienta odpojení od vyživovacích přístrojů, se německá média dostala teprve nyní, ačkoli drama vyvrcholilo už v květnu.

Dívka upadla do kómatu po lékařské chybě, kdy ji v nemocnici v Bielefeldu v narkóze na několik minut ustal přísun kyslíku, což jí nevratně poškodilo mozek.

Vrchní zemský soud v Hammu dospěl před pěti měsíci k závěru, že rodiče mohou nechat Saskii odpojit od umělé výživy, jinak řečeno zbavit ji života, pokud další lékařská péče nepřinese trvalé zlepšení stavu dítěte.

Rozhodnutí umožnit nechat dítě zemřít vychází z pečovatelského práva, chráněného ústavou, zdůvodnil soud svůj verdikt. Podle obhájce rodičů Wolfganga Putze soud umožnil nechat zemřít dětského pacienta v kómatu s poukazem na "blaho dítěte". Podle Putze měl život dívky postupně ukončit rodinný lékař tím, že dívku přestane vyživovat a bude jí dodávat stále menší množství tekutin. Ještě než se tak ale stalo, Saskia sama v červnu zemřela dva dny poté, co si ji rodiče přivezli z nemocnice domů.

Německé zákony připouštějí tzv. pasivní eutanazii, tedy zastavení péče zaměřené na umělé prodloužení života. Aktivní eutanazie, tedy podání léku působícího smrt, Německo stejně jako v drtivá většině ostatních zemí Evropy pokládá za vraždu. Jedinými zeměmi v Evropě jež asistovanou smrt povolily, zůstávají Nizozemsko a Belgie, které ji regulují zvláštními zákony z let 2001 a 2002. Některé švýcarské kantony ji sice neschválily, avšak tolerují ji.