Britové odtajnili mnoho dokumentů monitorujících pobyt nacistického pohlavára Rudolfa Hesse v berlínské věznici Špandava (Spandau) již před dvěma lety, teprve nyní se však dostává na povrch mnoho zajímavých informací.

Dokumenty ukazují, jak britští vyslanci bránili sovětským pokusům o přeměnění obyčejného společně vedeného vězení na pracovní tábor od roku 1966 s pouhým jediným vězněm. Vytvoření gulagu pro Hesse si však nevynutili. O správu věznice se starali společně zástupci Francie, USA, Velké Británie a SSSR.

Hess byl ve vazbě od svého letu do Skotska v roce 1941. V nacistické hierarchii nešlo o žádné eso, přesto byl Hess jedním z nejbližších Hitlerových přátel. Po neúspěšném pivnicovém puči v roce 1924 spolu byli uvězněni, což jejich přátelství značně utužilo. Hitler ve věznici tvořil knihu Mein Kampf a Hess mu ji redigoval.

Po propuštění se Hess stal Hitlerovým osobním tajemníkem. Po roce 1933, kdy se Adolf Hitler dostal k moci, jmenoval Hesse říšským ministrem. Hess, který se narodil v Alexandrii v Egyptě, ve své funkci mimo jiné podepsal Norimberské zákony, které silně omezovaly Židy a zakazovaly jejich manželství a veškeré intimní kontakty s lidmi nežidovského původu.

Hitler ho prohlásil za blázna

Dle dobových záznamů Hess trpěl stále silnějšími mentálními problémy. V květnu roku 1941 odletěl Hess do Velké Británie za vévodou z Hamiltonu, aby mu předložil mírový návrh. Není zřejmé, jestli Adolf Hitler o přesném důvodu jeho letu věděl či ne, ale v den odletu nařídil prohlásit Hesse v případě neúspěšných jednání za blázna, což také následně učinil.

Rudolf Hess byl dobrým přítelem Adolfa Hitlera. Foto: profimedia

Hess zřejmě věřil, že se mu povede s Británií uzavřít mírovou smlouvu, a Hitler tak bude moci zaútočit na Sovětský Svaz bez dalších překážek. V Británii byl však místo úspěšné dohody uvězněn a v roce 1945 souzen spolu s ostatními nacistickými u soudu v Norimberku.

Hess byl odsouzen k doživotnímu vězení. V roce 1966 už byl jediným vězněm v berlínské Špandavě. Byla dokonce spuštěna velká humanitární kampaň za jeho propuštění, ale tři západní mocnosti, které byly jeho propuštění nakloněné, nemohly bez souhlasu SSSR nic dělat.

Krize přišla roku 1974

Dokumenty ukazují, že neshody mezi SSSR a západními mocnostmi okolo Hessova uvěznění dosáhly bodu varu roku 1974. Západní země žádaly pro Hesse propustku do blízké vojenské nemocnice, neboť je doktoři varovali, že by mohl mít Hess rakovinu. Rusové ale Američanům řekli, že ho nikam nepustí a jestli chtějí, aby podstoupil testy, tak ať do věznice instalují rentgen a udělají testy tam.

Za propuštění Hesse se v sedmdesátých a osmdesátých letech demonstrovalo i v USA. Foto: profimedia

Spisy ukazují, jak se britský guvernér Robert de Burlet snažil se SSSR o vězni číslo 7, jak byl Hess oficiálně nazýván, jednat a jeho názory byly doslova vizionářské. Jakoby věděl, co přijde o několik desetiletí později.

"Pokud ho budete věznit až do smrti, učiníte z něj mučedníka, který bude vzpomínán nikoliv pro své zločiny, ale pro nelidské zacházení, které ho přivedlo až k smrti," řekl de Burlet na jednom z jednání. Výročí Hessovy smrti si nyní opravdu každým rokem připomínají neonacisté po celé Evropě.

Hess měl kvůli SSSR tvrdý režim

Spisy odkryly také mnoho drobností z každodenního Hessova života ve vězení. Sovětský vyslanec prováděl cenzuru jeho dopisů manželce. Nařídil také strážím, aby Hessovi odebírali na noc brýle, což bylo jedno z vězeňských pravidel, které zbylé mocnosti solidárně ignorovaly. A když se Sověti dozvěděli, že má v cele 13 fotografií místo povolených deseti, tři mu sebrali.

Hess si ve věznici udělal značku, která mu měla připomínat, že v přítomnosti sovětského velícího důstojníka si má vždy stoupnout. Velitelé zbylých tří mocností to po starém muži nepožadovali. To vedlo k dalším rozepřím mezi SSSR a západními mocnostmi.

Incident způsobily i švestky

Jedna z obrovských rozepří vznikla kvůli úplné banalitě - Hess viděl v zahradách vězení spadané švestky a chtěl je raději posbírat, než aby je nechal napospas ptákům. Sovětská stráž jeho přání zamítla, ale díky britskému dozorci nakonec mohl Hess švestky sebrat. Tato událost přerostla během několika dní do obrovského incidentu.

Rudolf Hess v berlínském vězení Špandava. Foto: profimedia 

Sovětské síly obvinily Brity z porušování původní poválečné dohody o válečných zločincích a dožadovaly se disciplinárních důsledků pro britské dozorce. "Máme tu něco, co bych nazval duševní krutostí. Ať už dělali Němci v koncentračních táborech jakékoliv hrůzy, nechci aby se říkalo, že jsme si z nich vzali příklad," řekl britský guvernér Robert de Burlet.

Jedním z důvodů, proč Sověti Hesse tolik nesnášeli, je zřejmě fakt, že Hessův obhájce vynesl během norimberských procesů na světlo boží německo-sovětský pakt o neútočení. Mnoho lidé tehdy doufalo, že bude navždy zapomenut.

Nejasnosti okolo Hessovy smrti

Dne 17. srpna 1987 bylo rodině Rudolfa Hesse oznámeno, že jejich příbuzný spáchal sebevraždu. Německý lékař a pak ještě jeden britský však prý shodně prohlásili, že byl Hess uškrcen - tyto výpovědi jsou ale dosud mnohými historiky zpochybňovány.

Hessův syn Wolf Rüdiger prohlašoval, že jeho otec byl zavražděn britskými vojáky a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu by ani nebyl schopen sebevraždu spáchat. Hess zemřel v době, kdy Sověti začali být ochotní jednat o jeho propuštění.