Hlavní obsah

Británie se po válce zmocnila stovek německých vědců

Právo, Vladimír Plesník
LONDÝN

Vtip, který koloval ve Velké Británii bezprostředně po druhé světové válce, líčil, co z poraženého Německa připadlo jednotlivým vítězným spojencům: Rusům průmysl, Američanům mozky, Francouzům ženy a Britům trosky. Odtajněné dokumenty z Národního archívu v Londýně ukazují něco jiného: ani Britové, pokud šlo o ukořistění německých mozků, rozhodně nepřišli zkrátka.

Článek

Jejich metody neměly daleko k těm, které používalo gestapo: nejčastěji noční únosy předem zvolených cílů, které podle státních úřadů vlastně neexistovaly, ale také vydírání.

Až do června 1947 britské bezpečnostní složky unesly, dopravily přes La Manche, internovaly a pak nasadily na elitní univerzity, ministerstva i do soukromých firem přes 700 špičkových německých vědců, techniků a obchodníků.

Zatčení, internace a dlouhé výslechy

Hlášení ze srpna 1946 ze severního Německa přesně popsalo, jak taková praxe vypadala. "Zpravidla se britští poddůstojníci zjevili bez ohlášení v bydlišti či úřadě dotyčného vědce a řekli mu, že ho budou potřebovat. Neudali žádné důvody, ani podrobnosti, nic nevysvětlovali. O něco poději pak Němce - nejčastěji v noci - zatkli a pod ozbrojeným dohledem odvedli," líčí list The Guardian.

Většinu ze zadržených pak převezli do internačního tábora poblíž Frankfurtu nad Mohanem a pak do Británie. Po výsleších, jež mohly trvat několik měsíců, pak "německý mozek" buď poslali domů, nebo ho ponechali v Británii.

Rodiny, jež zůstaly v Německu, se zprvu ocitly bez živitelů na holičkách, teprve od října 1946 dostávaly od britské okupační správy příděly pro těžce pracující a 250 kilogramů uhlí měsíčně. 

Ještě dva roky po posledních válečných výstřelech dvě organizace pátraly po německých expertech, aby je využily pro sebe - British Intelligence Objectives Sub-Committee (BIOS), přímo podřízený vládě, a Field Information Agency (FIAT), britsko-americký útvar vojenské zpravodajské služby. Obě sídlily ve stejné, anonymně vyhlížejícím viktoriánské domě na londýnské Baker Street.

Zajímala je i kolínská

Původně se zaměřovaly na odkrytí tajemství německého zbrojního průmyslu. Jejich poslání se však podle Guardianu s přicházející studenou válkou záhy drasticky změnilo: měly zabránit tomu, aby vědecké a průmyslové výzkumy nepadly do rukou Sovětského svazu.

Británie pak na německé vědce pohlížela jako na "součást lidské kořisti", která umožnila pokrok v technologickém i průmyslovém vývoji. Například už v červnu 1945 se Britové zmocnili v Magdeburku v sovětské zóně "při vynucené evakuaci", jak o tom hovoří donedávna přísně tajné dokumenty, 50 německých odborníků.

Podobný projekt, označovaný jako Operace Bottleneck (Soutěska), se zaměřoval na obchodníky, především zástupce průmyslových kolosů. Britští konkurenti šli při výsleších především po obchodních tajemstvích a Němce drželi v zajetí tak dlouho, dokud jim nedodali požadované informace. Jinak řečeno: bylo to stejné, jako kdyby jim zajatci předali patenty či dokumentaci. Z této praxe těžily především strojírenské, chemické a textilní firmy. Britové neopomněli žádnou maličkosti: zmocnili se takto třeba i výrobního postupu jedné kolínské vody.

Reklama

Výběr článků

Načítám